V tomto článku se Eric Toussaint zaměřuje na téma historie ukrajinského dluhu od devadesátých let, zejména pak od ruské invaze roku 2022. Věnuje se v něm několika otázkám. Přeložil Martin Churáň:

Kdo jsou věřitelé Ukrajiny? Jaký je jejich význam? Co za své půjčky požadují? Jakou roli hraje Evropská unie? Proč je integrace Ukrajiny do EU v rozporu se zájmem ukrajinského národa? Co se děje se zmrazenými ruskými aktivy? Proč je potřeba škrtnout ukrajinský dluh? Proč si prezident V. Zelenskyj škrtnutí nepřeje? Jaké jsou alternativy k současnému zadlužování?

Jiné otázky tu pro nedostatek prostoru zůstávají stranou: fáze, v níž se nyní konflikt nachází, dodávky zbraní, diskuse na levici…

Jak se vyvíjel ukrajinský dluh od začátku invaze v únoru 2022?

Od začátku roku 2022 do konce listopadu 2024 stoupl vnitřní i vnější dluh Ukrajiny o 60 %. Před invazí činil necelých sto miliard dolarů, ke konci roku 2024 dosáhl téměř sto šedesáti miliard, z toho 45 miliard tvoří vnitřní veřejný dluh¹. Věřitelé, vůči kterým narostlo ukrajinské zadlužení nejvíce, jsou v pořadí důležitosti Evropská unie, Světová banka a Mezinárodní měnový fond.

Hory dluhů nakupené za dva roky u Evropské unie

Dluh Ukrajiny vůči EU stoupl na více než osminásobek – z pěti miliard dolarů začátkem roku 2022 na 43 miliard. A když k tomu přidáme dluh vůči Evropské investiční bance (EIB) a Evropské bance pro obnovu a rozvoj (EBRD), vychází nám 47 miliard.

To je první věc, kterou je třeba podtrhnout: finanční pomoc od EU není uskutečňována v podobě darů, nýbrž půjček. V důsledku toho nepřestávají její pohledávky růst. Získává tím podstatný nástroj nátlaku na kyjevskou vládu. Úvěrová politika EU je perverzní: splácení má začít až za několik let, výměnou za úvěry pak EU po Ukrajině požaduje přizpůsobení jejích zákonů evropským úmluvám, které vesměs zvýhodňují soukromý sektor, vyžadují otevření veřejných služeb soukromé konkurenci… Velké evropské firmy se již těší na zisky, které jim poplynou z integrace Ukrajiny do celoevropského trhu v situaci, kdy se bude nacházet ve velmi slabé pozici a kdy budou v rámci rekonstrukce ve hře velmi objemné zakázky.

Ukrajinský dluh před ruskou invazí

Do nezávislosti vstoupila Ukrajina po rozpadu Sovětského svazu bez dluhů. Zadlužovat se začala zejména od roku 1994, především u Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Během třiceti let podepsala s MMF čtrnáct smluv o půjčce. Při sjednání každé nové dohody požadoval MMF prohloubení neoliberální politiky, která se nepříznivě podepisovala na životních podmínkách obyvatel v podobě zhoršení veřejných služeb, privatizace, poklesu reálných mezd a dávek sociální podpory… Stejně jako jiné země východní Evropy byla Ukrajina podrobena celé řadě šokových terapií, kterých využili místní oligarchové i zahraniční podniky k vydolování zisků. Korupce nabyla velmi závažných rozměrů.

Vzhledem k tomu, že před vstupem MMF a Světové banky do hry neměla Ukrajina žádný vnější dluh, je v jejím případě role půjček těchto dvou institucí snadno zjistitelná. Aby přesvědčily ukrajinskou vládu k prosazování politiky odpovídající jejich představám, poskytly jí v letech 1994 až 1999 vysoké úvěry s odloženou splatností – splátky začaly ukrajinský rozpočet výrazně zatěžovat teprve od roku 2000. Od toho okamžiku ovšem musela Ukrajina na splácení vynakládat velké úsilí: mezi lety 2000 a 2007 splatila čtyři miliardy dolarů, zatímco na nových úvěrech dostala pouze 700 milionů. Po vypuknutí velké severoatlantické finanční krize v letech 2007–2008 a jejích ničivých dopadech na světové hospodářství získala do roku 2011 další sérii půjček. Jejich splatnost byla opět odložena: od roku 2008 do roku 2010 získala od MMF nové úvěry ve výši 14,3 miliard dolarů a splatila pouze 800 milionů. V roce 2011 ale začaly MMF a Světová banka vyžadovat velmi vysoké splátky (10 miliard během tří let, tj. pro léta 2011 až 2013). Aby mohla požadované úhrady realizovat, přistoupila vláda k dalšímu seškrtání sociálních výdajů a půjčila si krom toho od Ruska. Výsledkem byla velká společenská nespokojenost, která ve spojení s dalšími faktory posléze vyústila ve velké lidové protesty na kyjevském Majdanu v únoru 2014. Protestní hnutí vedlo k svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče. Následně se vyhrotil konflikt mezi Ukrajinou a Putinovým Ruskem, které v březnu téhož roku anektovalo Krym. Vzápětí poskytly MMF a Světová banka nové prozápadní ukrajinské vládě další vysoké částky a uskutečnila se nová vlna privatizací. Od konce roku 2015 přestala Ukrajina splácet svůj dluh Rusku (viz co jsem o tom psal v roce 2022 – https://www.cadtm.org/Pourquoi-annuler-la-dette-de-l-Ukraine). MMF jí během dvou let půjčil jedenáct miliard, což znamenalo zdvojnásobení jejího dluhu vůči němu. S ním narostly i možnosti tlaku tohoto věřitele na kyjevskou vládu, na níž kladlo splácení mezi lety 2017 a 2021 vysoké nároky.

Více informací o působení MMF na Ukrajině před ruskou invazí lze nalézt v článcích, jež uveřejnil Jérôme Duval na stránkách CADTM (Výboru pro zrušení nelegitimních dluhů): – Le FMI activement présent en Ukraine depuis 1994 ne veut pas entendre parler de hausse de salaire [„MMF, jenž působí na Ukrajině od roku 1994, nechce slyšet o zvýšení platů“], uveřejněno 5. dubna 2014 – Après avoir bloqué son programme en novembre 2009 suite à la décision du gouvernement d’augmenter le salaire minimum, le FMI revient à la charge et impulse la réforme des retraites [„Po pozastavení svého programu půjček v listopadu 2009 v reakci na rozhodnutí vlády zvýšit minimální mzdu přechází MMF do útoku a dává impuls k důchodové reformě“], uveřejněno 11. dubna 2014 – Le FMI ou l’asphyxie du choix unique [„MMF aneb dusivá jediná možná volba“], uveřejněno 23. dubna 2014 – La réforme sur la répartition des droits de vote du FMI est à nouveau bloquée par son actionnaire majoritaire [„Reforma přerozdělení hlasovacích práv v rámci MMF opět zablokována jeho většinovým akcionářem“], uveřejněno 20. května 2014 – Ukraine: le FMI passe en force au Parlement [„Ukrajina: MMF si v parlamentu vynucuje svou“], uveřejněno 2. června 2014 – L’Ukraine sous ingérence du FMI sombre dans la récession [„Ukrajina: propad do recese pod taktovkou MMF“], uveřejněno 23. listopadu 2015 – L’Ukraine aux mains d’oligarques et financiers [„Ukrajina v rukou oligarchů a finančníků“], uveřejněno 24. listopadu 2015.

Kdo jsou ostatní věřitelé vedle Evropské unie?

Ukrajinský dluh vůči Světové bance se více než ztrojnásobil – z původních 6,2 miliard dolarů vzrostl na dvacet miliard.

Vůči Mezinárodnímu měnovému fondu se od začátku roku 2022 do konce listopadu 2024 zvýšil z čtrnácti na 17,6 miliard. Je třeba zdůraznit, že navzdory válce obě instituce i nadále inkasují splátky. MMF navíc vyžaduje přemrštěný úrok, který někdy dosahuje až 8 %. V roce 2022 splatila Ukrajina MMF 2,4 miliard dolarů, v roce 2023 3,4 miliard a v roce 2024 3,1 miliard. Za tři roky války tedy skoro devět miliard inkasovaných MMF na účet Ukrajinců!

K tomu bychom mohli připočíst Kanadu, které před válkou Ukrajina nic nedlužila, zatímco ke konci roku 2024 dosahoval její dluh 5,25 miliard amerických dolarů.

Vůči USA má Ukrajina dluh nulový, neboť Washington jí raději než půjčky poskytuje dary. Díky svému rozhodujícímu vlivu na politiku Světové banky i MMF mají ovšem Spojené státy neomezenou ruku k vyvíjení nátlaku. A tak jako tak je Ukrajina natolik závislá na amerických zbraních, že pro Washington není problém určit Zelenského vládě politický směr podle svého přání.

Splácení dluhu vůči Rusku je od roku 2015 pozastaveno a zůstává od té doby na 0,6 miliard dolarů.

Vnější veřejný dluh Ukrajiny soukromým věřitelům

Ukrajinský dluh v podobě dluhopisů vydaných na finančních trzích a nakoupených investičními fondy typu Blackrock či velkými bankami lehce klesl – z dvaceti miliard dolarů na 18,2. Částka se trochu snížila, pozice věřitelů ale posílila po restrukturaci dluhu v druhém pololetí roku 2024 (link: https://ch.zonebourse.com/actualite-bourse/Les-detenteurs-d-obligations-de-l-Ukraine-approuvent-la-restructuration-de-la-dette-de-20-milliards-47786891/).

V jejím rámci svolili soukromí věřitelé k výměně původních cenných titulů, jejichž splatnost byla od července 2022 pozastavena, za nové, s nižší hodnotou, zato ale vyššími úroky. V konečném důsledku na dohodě vydělali, neboť před ní se ukrajinské obligace na sekundárním dluhopisovém trhu prodávaly za 30 % původní ceny.

Vnější veřejný dluh Ukrajiny dosahuje cca 115 miliard dolarů

Od vypuknutí invaze v únoru 2022 se celkový ukrajinský dluh vyšplhal na více než dvojnásobek – z 56 na 115 miliard dolarů.

Jeho složení vypadá následovně: necelých 50 miliard dluží EU, 20 miliard Světové bance, 18 miliard MMF, 5,2 miliard Kanadě, 1 miliardu Japonsku a 20 miliard soukromým věřitelům na finančních trzích.

Vyjádřeno v procentech, jde za EU 44 % pohledávek, za Světovou bankou a MMF cca 33 %, za Kanadou pak 4 %, za Japonskem 1 % a za soukromými zahraničními věřiteli (kteří drží převážně dluhopisy restrukturované v září 2024) přibližně 18 %.

Hlavními věřiteli jsou tedy EU, Světová banka a MMF. Jaké z toho plynou důsledky?

Za poskytnutí úvěrů ze strany EU, Světové banky a MMF přistoupila ukrajinská vláda na 325 podmínek a doporučení, které jsou, jak uvádí na svých stránkách ukrajinské ministerstvo financí, vypočteny v seznamu reforem a opatření (link: https://reformmatrix.mof.gov.ua/en/index/), jež se Ukrajina výměnou za finanční podporu od mezinárodních partnerů zavázala přijmout².

Věřitelům tu jde o ještě důraznější uplatňování již třicet let prosazované neoliberální politiky.

K sledování plnění uvedených podmínek a doporučení bylo schváleno 531 indikátorů. Pokud Ukrajina nedodrží plán a kalendář reforem, můžou její partneři, v první řadě Světová banka, MMF a Evropská unie, pozastavit nebo odložit půjčky, které země potřebuje. Tyto tři instituce ověřují realizaci a prohlubování jimi vyžadovaných a Zelenského vládou podporovaných neoliberálních opatření.

V roce 2024 se EU, USA a ostatní země G7 dohodly na novém plánu pomoci Ukrajině. V jeho rámci schválila EU na období 2024 až 2027 částku až padesáti miliard euro. Do konce roku 2027 předpokládá vyplacení celkem 38,27 miliard, přičemž z převážné většiny (33 miliard, tj. 85 %) se má jednat o půjčky, které bude Ukrajina muset vrátit. Dary mají představovat 5,27 miliard, tedy 15 % (tato suma pravděpodobně odpovídá prostředkům zabaveným Evropskou komisí z výnosů zmrazených ruských aktiv, uložených převážně v Bruselu – o těchto zmrazených aktivech viz níže).

Během roku 2024 bylo vyplaceno 12,4 miliard. A jak uvádí Evropská komise ve zprávě z listopadu 2024, „většina prostředků (…) bude do státního rozpočtu převedena za předpokladu dodržení podmínek zahrnutých v ukrajinském státním plánu reforem a investic³“.

Tento tzv. „ukrajinský plán“ pro období 2024–2027, obsažený v dokumentu čítajícím 331 stránek, byl vypracován Evropskou komisí. Realizace opatření, k nimž se v něm vláda zavázala, je soustavně kontrolována. Jak říká opět Evropská komise, „pomoc je vázána na dodržení požadavků spojených se zásadními otázkami, jako například makrofinanční stabilitou, dohledem nad rozpočtem a nad správou veřejných financí, sektorovými a strukturními reformami a investicemi (potřebnými k vstupu do EU)“ (viz https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/european-neighbourhood-policy/countries-region/ukraine/ukraine-facility_en).

Vláda se také zavázala k jmenování koordinátora, který komunikuje s Evropskou komisí a má vysoké pravomoci ve věcech dodržení plánem stanoveného kalendáře: „Autoritou zodpovědnou za realizaci ukrajinského plánu je národní koordinátor (dále „koordinátor“). Koordinátor je jedinou spojnicí s Evropskou komisí v záležitostech monitorování⁴“.

„Koordinátor sleduje realizaci plánu na měsíční bázi a hodnotí dosažené pokroky. Vláda schválí proceduru sledování realizace plánu (dále „Proceduru“), která bude závazná pro všechny autority zapojené do realizace plánu⁵“.

Je třeba neustále zdůrazňovat, že si nesmíme dělat iluze o tom, co představuje pro Ukrajinu proces integrace do Evropské unie

Připomeňme, že závazné evropské úmluvy nezahrnují dodržování a podporu sociálních práv. Ta byla tvrdě vybojována v národním rámci a nebyla do evropských úmluv přejata – úmluvy naopak posilují vzájemnou konkurenci pracujících tříd jednotlivých členských zemí Unie. Uveďme dva příklady v rámci EU: minimální mzda je v Bulharsku stanovena na 477 euro (hrubého) měsíčně, zatímco v Lucembursku dosahuje 2571 euro, tedy pětkrát tolik.

Závazky plynoucí z evropských úmluv se týkají otevření národních trhů neomezené konkurenci, vpuštění soukromého podnikání do veřejných služeb, liberalizace energetického trhu, omezení deficitu veřejných financí, poměru veřejného dluhu k HDP… Zato neobsahují tyto úmluvy závazky ohledně sociálního zabezpečení či minimální mzdy, stejně jako ohledně sbližování daňových systémů (to umožňuje daňovým rájům uvnitř EU těžit z velmi nízkého zdanění podnikatelského zisku, jak to dělají například Irsko a Lucembursko, abychom uvedli jen tyto dvě země), chybí v nich silné závazky k ochraně životního prostředí nebo veřejných statků…

Část obyvatelstva Ukrajiny vkládá velké naděje do vyhlídek na integraci do EU, která je mu představována jako záruka zlepšení jeho životních podmínek, platů, sociálních práv, boje proti korupci… Jedná se o velkou iluzi a mystifikaci.

Ve jménu výhledové evropské integrace⁶ čekají Ukrajinu další privatizace, jež zasáhnou zejména státní výrobce a distributory energií. Chystá se též další prodej orné půdy zahraničnímu agrobyznysu.

Někteří na levici odpovídají na toto varování, že ukrajinská vláda je tak jako tak neoliberální a že i bez EU by prosazovala politiku, jak si ji Evropa přeje.

Ano, současná vláda je neoliberální, integrační dohody s EU ale dávají těm, kteří chtějí neoliberální politiku ještě víc posílit, do rukou další donucovací nástroje. Ukrajina podepisuje s Evropskou unií memoranda s platností mezinárodních smluv a EU je v pozici silnějšího, neboť je vůči Ukrajině v postavení věřitele. A bude v něm stále výrazněji, protože další úvěry dlužné částky ještě navýší.

Dejme tomu, že jednoho dne sestaví levicové síly po volbách vládu: hned budou konfrontovány s překážkami odsouhlasenými jejich předchůdci. Jejich prostor pro rozchod s neoliberální politikou bude velice omezený – musely by jít do přímého konfliktu s EU a porušit úmluvy. Dodejme, že také úvěry poskytované MMF a Světovou bankou jsou podmíněny pokračováním v (kontra)reformách vyžadovaných pro integraci Ukrajiny do EU.

Apelujeme tedy na ukrajinskou i mezinárodní levici, aby si nedělala iluze o domnělých blahodárných účincích evropské integrace Ukrajiny. Ukrajinský lid musí být informován o rizicích a nevýhodách, které z ní plynou. Musí mít samozřejmě právo vyslovit se pro integraci, levice by ho ale měla poučit o jejích nepříznivých dopadech.

Navzdory mylné představě rozšířené v řadách západní levice není pravda, že by již ukrajinská ekonomika byla zcela přizpůsobena neoliberálním principům a že by tudíž evropská integrace neobnášela další výraznější privatizace. Jak ukazuje zarámovaný text níže, tvoří odvětví, která ještě nebyla zprivatizována či vystavena neomezené volné konkurenci, stále ještě výrazný podíl národního hospodářství.

Příklady snah Evropské komise o pokračování v deregulaci ve prospěch soukromého sektoru a v privatizacích. Výňatky ze zprávy komise(link: https://enlargement.ec.europa.eu/ukraine-report-2024_en) z října 2024

Na str. 15, v kapitole „Podnikání a průmyslová politika“, stojí mimo jiné:

„V září 2024 byla také schválena nová verze deregulačního plánu obsahující program dynamických deregulačních opatření a opatření na zlepšení podnikatelského prostředí v souladu s ukrajinským plánem.

Loňská doporučení Komise byla v zásadě realizována. V průběhu následujícího roku by měla Ukrajina zejména

– v souladu s ukrajinským plánem pokračovat v deregulaci a digitalizaci povolovacího řízení s cílem ještě většího zlepšení podnikatelského prostředí a podmínek pro investování;

– realizovat opatření, která budou stimulovat soukromý sektor a rozvoj průmyslu, (…) a podporovat pobídky určené k přilákání přímých zahraničních investic.⁷“

V kapitole „Doprava“ najdeme na stránce 17 deregulaci a privatizaci železnic, která má v budoucnu umožnit soukromým společnostem z EU činnost na ukrajinském území:

„Loňská doporučení Komise byla uvedena v život jenom částečně a zůstávají aktuální. V nadcházejícím roce by měla Ukrajina mimo jiné → přijmout zákon o železniční dopravě, jenž vytvoří institucionální a zákonodárný rámec konkurenčního železničního trhu v souladu s normami EU.⁸“

V kapitole „Energetika“ zdůrazňuje Komise potřebu liberalizovat energetické odvětví, a to v době, kdy byla Ukrajina tváří v tvář válečné situaci a k velké nelibosti EU nucena posílit veřejný monopol nad tímto sektorem.

V kapitole „Životní prostředí a klimatická změna“ klade Evropská komise důraz na nutnost vytvoření trhu s emisními povolenkami, který by měl Ukrajinu „přiblížit k účinnému mechanismu oceňování kysličníku uhličitého pomocí obnovení povinného monitorování, hlášení a ověřování emisí skleníkových plynů, jakož i přijetí akčního plánu pro vybudování národního povolenkového trhu“⁹ (str. 18).

Komise zaznamenává, že v podmínkách válečné ekonomiky nejenže zůstává podíl veřejného sektoru vysoký, ale dokonce stoupl:

„Hospodářská váha státu zůstává vysoká. V roce 2023 představoval veřejný sektor 22 % hrubé přidané hodnoty, oproti 6 % v roce 2021, a celková spotřeba veřejného sektoru stoupla na téměř 42 % HDP z necelých 40 % v roce 2022“¹⁰ (str. 55).

Komise zdůrazňuje nutnost zredukovat roli státu v ekonomice a doporučuje urychlení privatizací – stát stále vlastní podíl v mnoha podnicích.

„Státní podniky stále hrají v ekonomice velkou úlohu; portfolio ukrajinského státu jich čítá více než tři tisíce. Vláda se v rámci Plánu pro Ukrajinu zavázala k sérii reforem za účelem snížení ekonomického vlivu státu. (…) V roce 2023 dosáhly příjmy z privatizací za celý rok výše 108 milionů euro (0,05 % HDP), což představuje absolutní rekord. Privatizace zůstala ovšem omezena na menší majetkové a výrobní jednotky; v letech 2023 a 2024 nedošlo k žádným privatizacím velkého významu. Vláda se k nim nicméně plánuje vrátit, jakmile to okolnosti dovolí¹¹“ (str. 55).

Komise rovněž s politováním konstatuje, že stát musel navýšit svou účast v bankovním sektoru následkem špatného hospodaření soukromých bank.

„Podíl bank ve veřejném vlastnictví stoupl v roce 2023 na 53,6 % v důsledku znárodnění Sense bank v červenci 2024. V současnosti probíhá jmenování nové správní rady, přičemž k její usnášeníschopnosti je zapotřebí alespoň šesti členů. Byl přijat zákon o privatizaci státem vlastněných bank, což by mělo urychlit snížení podílu státu v odvětví. Očekává se, že ministerstvo financí jmenuje mezinárodně uznávaného finančního poradce s úkolem připravit prodej dvou strategických státem vlastněných bank, tj. Sense Bank a Ukrgasbank, jež obhospodařují 4 %, resp. 6 % celkových aktiv“¹² (str. 56).

Jedním z projevů výše zmíněné špatné správy bank a ekonomické krize je vysoká úroveň bankovních úvěrů, jež jsou již více než tři měsíce po splatnosti: v únoru 2024 dosahoval jejich podíl 36,8 % (str. 56).

Jakou zátěž představuje v současnoti splácení dluhů?

V srpnu 2024 se částka vynaložená na splácení dluhu (50 miliard hryven) téměř vyrovnala výdajům na sociální oblast a zdravotnictví (viz informace na těchto stránkách, financovaných USAID (link: https://ces.org.ua/en/tracker-economy-during-the-war/) a tudíž jednoznačně neoliberálně a prozápadně zaměřených).

Co se děje s ruskými aktivy zmrazenými tradičními imperialistickými mocnostmi?

V rámci sankcí schválených po únorové invazi zmrazily státy G7 ruská aktiva ve výši blížící se 300 miliardám dolarů. U Euroclear (soukromé finanční instituce se sídlem v Bruselu a specializované na vypořádávání mezinárodních finančních nároků) jsou nyní uloženy cenné papíry (zejména akcie a obligace) a hotovost v celkové hodnotě zhruba 260 miliard eur. V USA jsou tč. zmrazena ruská aktiva odpovídající přibližně pěti miliardám dolarů.

V roce 2024 rozhodla G7 ruská aktiva nevyvlastnit, ale prodloužit jejich zmrazení. Na těch evropských (uchovávaných z největší části v Bruselu) byl nyní postaven mechanismus vytvořený EU k emitování dluhopisů „na pomoc“ Ukrajině: ruská aktiva slouží jako záruka velkým investičním fondům a bankám, které tyto dluhopisy nakoupí. Peníze, které si EU takto půjčí, budou poté poskytnuty Ukrajině v podobě půjčky, kterou bude muset splácet.

Pro EU to bude velice výhodný obchod: co si sama půjčila, splatí na finančních trzích z výnosů ruských aktiv, která jsou sice zmrazená, Euroclear je ovšem investuje. Roční zisky z tohoto investování se odhadují na pět miliard eur.

Zkrátka, jedná se o půjčku, která nebude Evropskou unii nic stát. Díky ní může působit dojmem štědrosti a přitom posílit svou věřitelskou pozici ve vztahu k Ukrajině, jejíž zadlužení naopak stoupne.

Penzijním fondům a velkým bankám se investice do dluhopisů vrátí ze zisků z investovaných ruských aktiv.

Evropské banky pokračují navzdory sankcím ve svých aktivitách v Rusku

Je také důležité vědět, že několik evropských bank, mimo jiné rakouská Raiffeisen, německé Deutsche Bank a Commerzbank či italské Unicredit a Intesa San Paolo, nadále působí na území Ruské federace. Navzdory sankcím se jejich zisk v této zemi od začátku invaze zčtyřnásobil. V březnu a dubnu 2024 zaplatily ruskému státu na dani ze zisku 800 milionů eur, aniž by evropské úřady jakkoliv zareagovaly (viz odhalení Financial Times (link: https://www.ft.com/content/cd6c28e2-d327-4c2a-a023-098ca43eacfb) z 28. dubna 2024).

Neměl jsem dostatek času na podrobnější pátrání, nicméně bije do očí, že banka Raiffeisen, která navzdory sankcím pokračuje v Rusku ve svých podnikatelských aktivitách (viz její ruské stránky: https://www.raiffeisen.ru/), je zároveň přítomna i na Ukrajině (její ukrajinské stránky: https://raiffeisen.ua/en/korporativnim-kliyentam/poslugi/operaciyi-z-cinnimi-paperami) a je jedním z jedenácti oficiálních „primary dealers“ dluhopisů, které ukrajinský stát prodává na finančních trzích (seznam těchto jedenácti státem vybraných bank je možno nalézt na stránkách ukrajinské vlády: https://mof.gov.ua/en/perelik-pervinnih-dileriv). Raiffeisen půjčuje současně Rusku i Ukrajině a podniká v prvně jmenovaném navzdory sankcím, které jsou na tuto zemi uvalené a které by pro pro ni měly být závazné.

Proč je na místě podpora požadavku na škrtnutí ukrajinského dluhu?

Je nutno podotknout, že Zelenského vláda si odpuštění státního dluhu nepřeje. Coby kovaní neoliberálové jsou její členové přesvědčeni, že Ukrajina musí být za každou cenu důvěryhodná v očích soukromých investorů.

Místo aby se snažila financovat válku a obnovu zdaněním ukrajinských velkokapitalistů a zahraničních firem, uvaluje raději v souladu s doporučeními MMF a Světové banky co největší část daňového břemena na lidové vrstvy. Nejvyšší příjmy jsou této tíhy ušetřeny, majetek nejbohatších jí není dotčený, nemluvě o tom, že bohatí se umějí postarat, aby nebyli posláni na frontu, zatímco nižší vrstvy přinášejí v tomto ohledu obrovské oběti.

Druhou cestou, jíž získává Zelenského vláda zdroje do rozpočtu, jsou půjčky. Na vnitřním trhu si půjčuje zejména od bank vlastněných oligarchy a od bohatých, kterým v roce 2024 investice do vnitřního veřejného dluhu vynesly úrok 16,5 %¹³. Inflace byla v témže roce na úrovni 10 % až 11 %, úroková sazba centrální banky na 13,5 % (viz již výše zmíněné stránky: https://ces.org.ua/en/tracker-economy-during-the-war/).

Dluhy nakupené Ukrajinou před invazí z února 2022 byly nelegitimní a nemorální, neboť sloužily jako nástroj neoliberální politiky v jasném rozporu se zájmy obyvatel. Umožnily navíc výrazné obohacení privilegované menšiny, která ve svých rukou soustředila dříve veřejný majetek. Věřitelé, tj. v první řadě Mezinárodní měnový fond, Světová banka, oligarchové a investiční fondy, dobře věděli, že peníze, které půjčují, neslouží veřejnému zájmu.

Jak jsme viděli, stala se Evropská unie od vypuknutí války největším věřitelem Ukrajiny: její pohledávky za ní narostly na osminásobek, zatímco dluh vůči Světové bance vzrostl na trojnásobek a své půjčky navýšil i MMF. Tito věřitelé využívají své půjčky k tomu, aby Ukrajincům vnutili přitvrzenou neoliberální politiku. Tyto nové dluhy jsou tedy rovněž nelegitimní a nemorální.

Je důležité prosadit jejich škrtnutí či odmítnutí a připravit tak věřitele o prostředek nátlaku stejně jako o možnost obohacovat se na účet ukrajinského národa. Pokud mají Ukrajina a její lid zpět získat suverenitu, musí se osvobodit od nadvlády věřitelů jednajících pouze se zřetelem na vlastní prospěch a v rozporu se zájmem většiny obyvatel.

Odpor proti invazi a obnova by mohly být financovány i jinak než skrze zadlužení, jednak pomocí darů, jednak došlápnutím na ty, kteří se díky válce obohacují.

Vedle nezbytného škrtnutí dluhu jsou k financování odporu a obnovy nutná a dostupná i další opatření

Ve svém článku z května 2024 (link: https://www.cadtm.org/G7-Poursuite-ou-non-de-la-suspension-du-paiement-de-la-dette-ukrainienne) jsem v tomto ohledu kromě zrušení dluhu zmiňoval i následující návrhy: konfiskaci majetku oligarchů, a to jak ruských, tak i těch ukrajinských, kteří na situaci vydělávají. Tímto způsobem by se daly získat vysoké částky, které by mohly být vynaloženy na podporu ukrajinského národního odporu i rekonstrukce země.

Dodejme, že uvalení speciální daně na zbrojařské koncerny ve výši mimořádných zisků, které jim plynou jak z této války, tak i z dalších, by silně omezil jejich sklon radovat se z pokračování bojů a přispívat k němu, neboť by z něho neměla přímý profit.

Opatření na konfiskaci a vyvlastnění majetku oligarchů jdou přímo proti posvátnému charakteru soukromého vlastnictví. Proto k nim od roku 2022 téměř vůbec nedošlo: západní vlády k nim navzdory konfliktu s Ruskou federací nejsou příliš ochotny.

Bylo by poučné vypočítat, co se v tomto ohledu uskutečnilo, je toho ovšem velmi málo a získané prostředky se nestaly předmětem žádného transferu do fondu, který by byl pod kontrolou obyvatel Ukrajiny. Nebyla zavedena žádná zvláštní daň na firmy, které z války profitují – zmínil jsem zbrojaře, stejně tak bychom mohli uvést nebývalé zisky ropných a energetických firem v důsledku velkého vzestupu cen ropy a plynu od invaze.

Stejně tak by se dalo hovořit o růstu zisků firem na čele světového obchodu s obilím, zejména čtyř nadnárodních společností – tří amerických a jedné evropské – které společně ovládají 80 % obchodování s touto komoditou. Profit těchto korporací by měl být zatížen speciální daní, a to i zpětnou, za účelem pomoci jak světové, tak ukrajinské populaci. Stejně tak na škrtnutí ukrajinského dluhu je třeba trvat.

Uvažovat by se mělo i o zespolečenštění bank. Jak jsme uvedli, něco přes polovinu bankovního trhu je stále součástí veřejného sektoru, je ale potřeba postavit ho skutečně do služeb obyvatel, k čemuž je nutné transparentní účetnictví, občanská a kontrola, dohled nad politiky, decentralizace… Zbytek bankovního sektoru by měl být vyvlastněn a zespolečenštěn v zájmu vytvoření monopolního veřejného bankovnictví (s výjimkou menšího sektoru družstevního, pokud by byl skutečně pod kontrolou družstevníků).

Stát má momentálně monopol nad energetikou. Navzdory přání EU, Světové banky a MMF je žádoucí ho zachovat a demokratizovat. Občané stejně jako pracující tohoto sektoru musí mít kontrolu nad účetnictvím, sazbami, hospodařením…

Jinými slovy, je potřeba zespolečenštit i energetický sektor. Podpořit výstavbu drobných jednotek výroby elektřiny spravovaných místními územními celky, které se lépe chrání, zabezpečují a spravují. Plynuly by z toho i menší ztráty při přenosu elektřiny směrem k uživatelům. Drobné výrobní jednotky by umožnily vyhnout se používání fosilních paliv, na jejichž opuštění by se mělo začít pracovat, stejně jako na opuštění jádra.

Směřování k míru a k rekonstrukci v zájmu obyvatelstva zásadně vyžaduje rozvíjení jeho samoorganizace ve všech oblastech.

Přeloženo z francouzského originálu „La dette de l’Ukraine: un instrument de pression et de spoliation aux mains des créanciers“, vyšlého na webu časopisu Contretemps 13. února 2025 (https://www.contretemps.eu/dette-ukraine-instrument-pression-spoliation-usa-russie/).

1Na základě údajů ukrajinského ministerstva financí: https://mof.gov.ua/en/derzhavnij-borg-ta-garantovanij-derzhavju-borg

2“A list of commitments for implementing reforms that Ukraine has undertaken to receive financial support from international partners.” https://reformmatrix.mof.gov.ua/en/index/ navštíveno 6.01.2025

3“Most funding under the Facility will be disbursed to the State budget on fulfilment of the conditions included in the Ukraine Plan, which sets out the reform and investment agenda for the country.” Zdroj: https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/ukraine-report-2024_en navštíveno 6.01.2025

4“The authority responsible for the effective implementation of the Ukraine Plan is the National Coordinator

(Coordinator). The Coordinator acts as a single point of contact for the European Commission in monitoring”, str. 314. Na stránkách ukrajinské vlády: https://www.ukrainefacility.me.gov.ua/en/ Na stránkách Evropské unie: https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/european-neighbourhood-policy/countries-region/ukraine/ukraine-facility_en navštíveno 6.01.2025

5„The Coordinator will monitor the implementation of the Plan on a monthly basis to track the progress made.

The Government will approve a procedure for monitoring the implementation of the Plan (Procedure), which will be mandatory for all authorities involved in the implementation of the Plan.” str. 316, op. cit., navštíveno 6.01.2025

6V jedné zprávě Evropské komise datované k 30. říjnu 2024 se lze dočíst, že „28. února 2022 podala Ukrajina žádost o přistoupení k Evropské unii. V návaznosti na doporučení Komise z listopadu 2023 rozhodla Evropská rada v prosinci 2023 o zahájení přístupových rozhovorů. Vzhledem k splnění zbývajících čtyř etap obsažených v doporučeních Komise z listopadu 2023 schválila Rada v červnu 2024 rámec pro vyjednávání“. Zdroj: https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/ukraine-report-2024_en navštíveno 6. ledna 2025.

V angličtině: „Ukraine applied for EU membership on 28 February 2022. Following the Commission’s recommendation in November 2023, the European Council in December 2023 decided to open accession negotiations. With the four remaining steps set out in the Commission recommendations of November 2023 completed, the Council adopted the negotiating framework in June 2024“.

7„A new version of the action plan on deregulation was also adopted in September 2024 providing measures for dynamic deregulation and enhancement of the business environment, in line with the Ukraine Plan.

The Commission’s recommendations from last year were largely implemented. In the coming year, Ukraine should, in particular:

→ _in line with the Ukraine Plan, continue deregulation and digitalisation of permitting procedures to further enhance the business environment and investment climate in Ukraine;

→ _implement measures to stimulate private sector and industrial development, (…) and support incentives to attract foreign direct investment.“

8„The Commission’s recommendations from last year were only partially implemented and remain valid. In the coming year, Ukraine should in particular:

→ _adopt the Law on railway transport creating an institutional and legislative set-up for competitive rail market in line with EU standards.“

9„progress towards an effective carbon-pricing mechanism by resuming the compulsory monitoring, reporting and verification of greenhouse gas emissions and adopting the action plan for setting up a national emissions trading systém.“

10„The state footprint in the economy remains high. In 2023, the public sector accounted for 22% of gross value added, up from 6% in 2021, and total government consumption increased to almost 42% of GDP, from just below 40% in 2022.“

11„SOEs continued to play a significant role in the economy; Ukraine’s state portfolio included more than 3000 of them. As part of the Ukraine Plan, the government has committed to a series of reforms aiming to reduce the state influence in the economy (…)

In 2023, annual revenues from privatisation amounted to EUR 108 million (0.05% of GDP), an all-time high. Despite this, privatisation has been limited to small property and production assets; there have been no large-scale privatisation deals in 2023 and 2024. However, the government plans to relaunch them when conditions allow.“

12„The market share of the state-owned banks increased to 53.6% in 2023 following the nationalisation of Sense Bank in July 2024. The selection of a new Board is currently ongoing, with at least six members needed for the Board to be operational. The law on state-owned bank (SOB) privatisation was adopted, which should accelerate the reduction of state ownership in the sector. The Ministry of Finance is expected to appoint an internationally recognised financial advisor to prepare two systemic SOBs, i.e., Sense Bank and Ukrgasbank with 4 % and 6 % of total assets, respectively, for sale.“

13Viz stránky Ukrajinské národní banky ( https://bank.gov.ua/en/news/all/u-2024-rotsi-uryad-zaluchiv-vid-prodaju-ovdp-na-auktsionah-mayje-640-mlrd-grn-v-ekvivalenti-a-zagalom-uprodovj-voyennogo-stanu–mayje-1-458-mlrd-grn-v-ekvivalenti), kde je mnoho informací o dluhopisech vnitřního dluhu, ať už emitovaných v národní měně, eurech nebo dolarech. Mimo jiné tam nalezneme excelový seznam všech válečných dluhopisových emisí: Purchase of military domestic government debt securities between 24 February 2022 and 31 December 2024. Viz též https://mof.gov.ua/en/borgova-politika – navštíveno 6. ledna 2025.