Zdá se, že v Německu před parlamentními volbami docházelo k vzestupu antifašistického hnutí. Obří pouliční protesty se mísily s blokádami a okupacemi, zatímco mainstreamové strany se stále více a více posouvali k nenávisti vůči migrantům. Co je hnacím motorem tohoto nového hnutí?

Máme tu velmi polarizovanou a velmi zpolitizovanou situaci. Naše stará vláda - kombinace sociálních demokratů z SPD, liberálů z FDP, kteří se hlásí k volnému trhu, a Zelených - se rozpadla. A v nedávných parlamentních volbách hodně oslabily. Bohužel posílila konzervativní strana CDU/CSU a masivně také fašistická AfD. Všechny zavedené politické strany, s výjimkou levicové strany Die Linke, se v tématu imigrace posunuly doprava.
Všechny používají protiimigrační rétoriku, dokonce i SPD a Zelení. To AfD mohutně podpořilo. Během několika let se z pravicově populistické strany s fašistickým křídlem stala přímo fašistickou stranou.
Radikalizace AfD vedla k masivnímu nárůstu počtu antifašistických mobilizací. Vezměme si například Essen na západě Německa. Jedná se o velmi hustě osídlenou, dělnickou a migrantskou část země. Loni v červnu se ve městě konal protest asi 70 000 lidí proti konferenci strany AfD. A co víc, více jak 7000 lidí zablokovalo cestu k místu konání konference. Tato taktika zdržela delegáty a bylo to poprvé, kdy došlo k úspěšné blokádě konference AfD.
V Essenu následovaly velké mobilizace v zimě. Přišly po zprávách, že se přední představitelé AfD setkávají s otevřenými fašisty, aby naplánovali masové deportace milionů migrantů a jejich potomků. Říkají tomu „reemigrace“.

Jaké síly se podílejí na protirasistickém hnutí?
Aufstehen Gegen Rassismus je sesterská organizace britské organizace Stand Up To Racism (a české organizace Společně proti rasismu a fašismu – pozn. redakce). V uplynulém desetiletí sehrála důležitou roli v protestech proti AfD. Dnes je také součástí širší kampaně s názvem Widersetzen, což znamená „postavit se na odpor“ i „sednout si“.
Ten dvojsmysl je dobrý, protože říkáme, že se posadíme, abychom vzdorovali fašistům, a nenecháme je pochodovat nebo dojít na jejich stranické konference. Je to velké zastřešující hnutí, které sdružuje různé antifašistické skupiny.
Když AfD svolala v lednu konferenci do Riesy, věděli jsme, že mobilizace proti ní bude náročná.
Riesa je malé město v Sasku na východě země. Má méně než 30 000 obyvatel a v posledních zemských volbách volilo AfD téměř 40 procent lidí. Fašisté ve městě už dvakrát pořádali konference, ale tehdy jsme v reakci na ně dokázali zmobilizovat jen 500 až 1000 lidí.
Tentokrát to bylo jiné, přestože jsme na zoganizování demonstrace měli jen šest týdnů. Klíčem ke změně byla masivní politizace studentů.
Na univerzitách se v rámci příprav na blokádu konala velká antifašistická shromáždění. To pomohlo přesvědčit o strategii lidi v odborovém hnutí a v různých antifašistických sítích.
V den blokády přijelo do Riesy více než 200 autobusů antifašistů z celé země. Našeho protestu se většinově účastnili mladí lidé a ženy. Blokáda začala v šest hodin ráno a lidé vystupovali přímo z nočních autobusů, aby zablokovali silnici.
Byla to opravdu velmi militantní akce a na několik hodin zabránila delegátům AfD v příjezdu na konferenci.
Do té doby byl antifašismus buď typu široké aliance, která se fašistům přímo nepostaví, nebo šlo o militantní skupiny, které jsou odhodlané, ale izolované.
V Riese však šlo o militantní i masové hnutí. Je to o to důležitější, že město je venkovské, je baštou AfD a nachází se na východě země.

Jak se pravice a krajní pravice snaží využívat rasismus?
Po Riese Alice Weidelová, kandidátka AfD na německou kancléřku, převzala rétoriku fašistického křídla své strany. Začala otevřeně mluvit o „reemigraci“ a ukázala, že nemá problém s Bjornem Höcke, předním fašistou ve straně.
To vyvolalo ještě větší odezvu antifašistů. V Hamburku, velkém přístavním městě na severu Německa, protestovalo 17. ledna proti projevu Weidelové na radnici asi 18 000 lidí.
Poté CDU vedená Friedrichem Merzem, tvrdým pravicovým neoliberálem a rasistou, připravila parlamentní návrh, který měl dále útočit na právo na azyl.
Chce, aby stát deportoval lidi rychleji a s menšími možnostmi se proti deportaci ohradit. K posílení svých argumentů využil Merz několika útoků nožem, k nimž došlo v posledních týdnech, aby tím posílil protiimigrantské nálady.
Zásadní je, že Merz prohlásil, že svůj návrh předloží, a pokud by mohl projít pouze s podporou poslanců AfD, tak budiž. To znamenalo konec údajné „protipožární stěny“, která měla zabránit tomu, aby se fašisté stali „normální stranou“.
Merzovo rozhodnutí bylo vyvoláno rakouskými volbami, v nichž má krajní pravice sestavit koaliční vládu, a vítězstvím Donalda Trumpa ve Spojených státech.
Tento krok však vyvolal vlnu odporu po celém Německu a vedl k novému kolu spontánních protestů a všude se demonstrovalo proti AfD a Merzovi, často se jedná o obrovské pochody. Byla jsem na berlínském protestu, kterého se zúčastnilo asi 250 000 lidí. Ve stejnou dobu pochodovalo 12 000 lidí v Bonnu. A o den dříve pochodovalo v Hamburku asi 80 tisíc lidí, ve Stuttgartu 45 tisíc a v Essenu 35 tisíc.
V Berlíně se davy hrnuly k Říšskému sněmu a protestovaly u místního sídla CDU.
Demonstrace svolaly odbory, klimatická skupina Fridays for Future, církve a politické strany. Lidé přicházeli s vlastnoručně vyrobenými cedulemi, aby vyjádřili svůj nesouhlas s AfD a možnou spoluprací s CDU.
Atmosféra byla plná hněvu a rozčílení.

Řeší se nyní v antifašistickém hnutí otázky strategie?
Abychom AfD zastavili, musí široký pouliční protest zasáhnout přímo stranu. Vedení hnutí však tvoří síly, které doufají v posílení SPD a Zelených - a oslabení CDU.
Proto Aufstehen Gegen Rassismus pracuje v rámci hnutí na tom, aby se spojila šíře a rozhodnost.
Mnoho lidí se zapojuje jak do pouličních protestů, tak do bojovnějšího blokádního hnutí. Nevidí mezi nimi nutně rozdíl.
Roste však pochopení, že ano, potřebujeme masy, abychom AfD zastavili, ale je také nutné se AfD postavit přímo. Protesty proti této straně na předvolebních mítincích a pouličních stáncích se nyní konaly všude.

A co souvislost mezi antifašismem a bojem za Palestinu?
Další podstatnou změnou je vztah antifašistického hnutí k této otázce. Některé z velkých demonstrací proti AfD v loňském roce byly velmi nepřátelské vůči solidaritě s Palestinou.
Lidé, kteří tuto otázku nastolovali, byli na demonstraci slovně napadáni pro-sionisty. A v několika případech jimi byli dokonce fyzicky napadeni. To nám velmi ztížilo přesvědčování palestinských aktivistů, aby se připojili k antifašistickému hnutí.
Ale například v Riese byli palestinští aktivisté otevřenou součástí protestu. Měli jsme stánek, kde vedle samolepek a plakátů s palestinskou solidaritou stály naše antifašistické materiály. A snadno jsme mohli sbírat podpisy pod kampaň proti německým dodávkám zbraní do Izraele.
Změny jsou ze dvou klíčových důvodů. Za prvé, to, co se děje v přímo v Gaze, je tak otřesné, že lidé cítí potřebu se ozvat.
Za druhé jsme my a další tvrdili, že musíme vytvořit širokou jednotnou frontu. Řekli jsme, že chceme zapojit odbory, ale také německé migranty. A abychom je oslovili, byla otázka palestinské solidarity klíčová.
Palestina byla v uplynulém roce jedním z největších protestních hnutí v Německu a zpolitizovala mnoho mladých lidí.
Nepotřebujeme společný postoj k Palestině na antifašistických demonstracích, ale palestinští aktivisté rozhodně musí být součástí antifašistického hnutí.
Myslím, že skutečnost, že se Merzovi nepodařilo proměnit svůj parlamentní návrh v zákon, je sama o sobě produktem tohoto hnutí - i když hlasování bylo velmi těsné. Pomohli jsme rozdělit pravici a liberály. Je to znamení, že máme moc.