Psáno 20.2.2017 - 10.11.2024
Slovo gender se stalo třaskavinou, jedním z témat, o která se vedou takzvané „kulturní války“, spolu s uprchlíky a klimatickou krizí – jako by se tato témata týkala pouze jakési „nadstavby“, nikoliv utrpení konkrétních lidí. Proti genderovým konceptům brojí stále rostoucí krajní pravice a olej do ohně nenávisti přilévá i takzvaná konzervativní levice (v Česku především KSČM, v Německu Sahra Wagenknecht, v Británii George Galloway).
Co znamená výraz gender? Pavel Barša poznamenává, že byl „výraz „rod“ – gender – zavedený humanistickými feministkami právě v rámci boje proti ideji biologické předurčenosti k ženství.“ Dále píše, že „Používání slova „rod“ místo „pohlaví“ má zdůraznit skutečnost, že domněle přirozená ženská identita je ve skutečnosti produktem kulturních, a nikoliv biologických příčin.“ Zde spolu rezonují argumenty genderových teoretiček a teoretiků a socialistů – vystupujeme proti esencialismu, jsme přesvědčeni o tom, že neexistuje nějaká věčná a neměnná lidská podstata, což znamená, že socialismus a rozbití genderového útlaku je možné. Ostatně mladý Marx se již v Ekonomicko-filosofických rukopisech z roku 1844 vyjadřuje takto: „…tak jako společnost sama produkuje člověka jakožto člověka, tak je jím sama produkována.“
Toto pojetí umožňuje koncepci, že společnost produkuje člověka jako ženu a člověka jako muže. Ačkoliv v Marxově době ještě tento koncept nebyl rozpracován, jeho pojetí tedy umožňuje konstruktivistický gender. Stejně tak je možné se obrátit na Marxovy analýzy ohledně odcizených, zvěcněných vztahů v kapitalismu, založených na penězích, kdy se ženy-prostitutky oddávají ošklivým mužům, přičemž odstrašující síla ošklivosti je ničena právě penězi – zatímco v autentických vztazích je možno vyměnit lásku jen za lásku. Je nutno poznamenat, že pokřivené vztahy mezi mužem a ženou jsou jen zvláštním výrazem pokřivených vztahů produkčních, autentické mezilidské vztahy bude tedy možno zažít teprve ve společnosti bez kapitálu.
Žádná revoluce bez osvobození žen
Největší utlačovanou genderovou skupinou jsou ženy. Tento článek se zaměřuje na ní, ačkoliv genderový útlak se týká i dalších skupin – trans lidí, homosexuálů a leseb, nebinárních osob. A proti všem těmto formám útlaku by měli socialisté vystupovat – tento postoj je předjímán Leninovými slovy, které jsou v Česku málo známá: „Uvědomění dělnické třídy nemůže být uvědoměním opravdu politickým, dokud se dělníci nenaučí reagovat na všechny případy zvůle a útlaku, násilí a zneužití, bez rozdílu, kterých tříd se týkají.“ Ačkoliv bylo v novější době co se týče emancipace žen dosaženo mnohé, stále nebyla dosažena. Tak píše Judith Orr v knize Marxism & Women`s Liberation: „Čím jdete ve společnosti výše, tím méně žen vidíte.“; „Ženy tvoří dvě třetiny obyvatel světa neumějících číst a psát – 493 miliónů žen“; „Ženy vlastní pouze 1 procento světového bohatství.“; „Ženská sexualita je ve jménu osvobození uvězněna v nové kleci klišé stereotypů. Ženská těla jsou považována za sexuální objekty, ať už je to olympijská šampiónka pobídnutá k pózování v bikinách pro titulní stránku časopisu nebo prodavačka v obchodu, jejíž smlouva ji zavazuje k nošení makeupu.“
Genderový útlak a třída
Pokud Engels v Anti-Dühringu tvrdí, že „v každé společnosti je stupeň ženské emancipace přirozeným měřítkem všeobecné emancipace“, jak je to s emancipací žen a třídou? Zde se jedná o komplexní a složitý vztah.
Judith Orr tvrdí: “Útlak může působit na lidi na všech cestách života: rasismus, homofobie a sexismus, například, jsou zažívány napříč třídním rozdělením.”Avšak: „Útlak ženy překračuje třídu, nicméně není nezávislý na třídě.“A dále píše: „Je nemožné adekvátně vyjádřit utrpení, které vytváří útlak, bez odkazu na třídu, zatímco zároveň uznat, že útlak a třídní vykořisťování jsou odlišné fenomény“. Zároveň je třeba říci, že ani útlak, ani třídy zde nejsou věčně. Tak Orr pokračuje: „Během 90 procent lidské historie neexistovaly žádné hierarchie a žádný systematický útlak. Takové porozumění naší historii nám ukazuje něco, co nás může inspirovat a formovat naše akce. Ať už vezmou na sebe budoucí zápasy jakoukoliv formu, útlak není nevyhnutelným produktem lidské přirozenosti. Pokud jsme měli minulost bez útlaku, je budoucnost bez útlaku také možná.“
Kořen útlaku je v rodině. Judith Orr tvrdí, že, „takzvaný „rodinný krb“, archaická, zkostnatělá a stagnující instituce, ve které ženy lopotících se tříd praktikovaly galejnickou formu práce od dětství do smrti.“ Ne nadarmo Orr poznamenává, že „pojem rodina vychází z fámulus, latinského slova pro sluhu nebo domácího otroka – familia bylo slovo pro skupinu otroků, vlastněnou jedním pánem.“ Simone de Beauvoirová, zakladatelka druhé vlny feminismu, tvrdí že: „Jen zřídkakdy se najde práce, která by se tolik podobala Sisyfovým mukám, jako práce hospodyně. Den po dni musí umývat nádobí, utírat prach a spravovat prádlo a zítra bude všechno zas špinavé, zaprášené, roztrhané. Hospodyně se vyčerpává a přitom přešlapuje na místě; nic nevytváří; zvěčňuje jen přítomnost.“
Je rodina neměnná instituce? Engels tvrdí, že ne a upozorňuje na rozličné formy soužití genderů v historii: „... u Mount Gambieru v jižní Austrálii. U těch se celý kmen dělí na dvě velké třídy, Kroki a Kumite. Uvnitř každé z těchto tříd je pohlavní styk přísně zapovězen; naproti tomu je každý muž z jedné třídy rodem manželem každé ženy z druhé třídy a ona je rodem jeho manželkou. Nikoli jednotlivci, nýbrž celé skupiny jsou spolu spojeny sňatkem, třída s třídou.“ Jiný příklad zde: „Skupinové manželství, které je v Austrálii ještě manželstvím tříd, hromadným manželským stavem celé třídy mužů, která je často rozptýlena po celé pevnině, s třídou žen, která je právě tak daleko rozšířena, toto skupinové manželství nevypadá zblízka tak hrůzně, jak si to představuje fantazie šosáků, zvyklá na to, jak to chodí bordelech.“
Důležitá je Engelsova poznámka, že „Představa, že žena byla na počátku společnosti otrokyní muže, je jednou z nejnesmyslnějších představ, které byly převzaty z osvícenství osmnáctého století.“ Toto pojetí přežívá ještě v dnešní době v hloupých a reakčních kreslených vtipech o neandrtálcích. Ve skutečnosti to bylo právě naopak. Engels například cituje Morganovy výzkumy o Irokézích: „U všech divochů a u všech barbarů nejnižšího a středního stupně, zčásti ještě i nejvyššího stupně, má žena nejenom svobodné, nýbrž i nanejvýš vážené postavení. Čím je ještě v párovém manželství, o tom nechť podá svědectví Arthur Wright, který byl dlouhá léta misionářem u irokézského kmene Seneků: „Co se týče jejich rodin v době, kdy obývali ještě staré dlouhé domy (komunistické domácnosti několika rodin)…, převládal tam vždy jeden klan (gens, rod) a ženy si braly muže z jiných klanů (rodů)… Obyčejně poroučely v domě ženy; zásoby byly společné, běda však nešťastnému manželu nebo milenci, který byl příliš líný nebo nemotorný a nepřispíval svým podílem ke společným zásobám. Bez ohledu na to, kolik měl v domě dětí nebo vlastnil jmění, mohl každou chvíli očekávat rozkaz, aby si svázal ranec a klidil se odtamtud.“
Proti esencialismu
Stejně tak jako Engels to tvrdí Margaret Mead, antropoložka, jejíž dílo je nezbytné pro každého, kdo chce bojovat proti genderovému útlaku, proti esencialismu. Ve výzkumu kmenů Arapešů na Nové Guineji zjistila Mead následující – posuďte, jak se liší ideál „muže“ u nich v kontrastu s tím, co od malička internalizují nám: „Děti nikdo neučí, aby akceptovaly drsné chování, jemuž u nás říkáme „být sportovec“, neučí je ochotě přijímat sportovně porážky, která se v naší společnosti pokládá za projev mužnosti. Malí arapeští chlapci jsou před agresí, rvačkou a krutými výchovnými opatřeními ze strany starších dětí i podrážděných rodičů ochraňováni stejně jako u nás ta nejněžněji vychovávaná křehká dceruška. V důsledku toho se arapeští hoši nikdy nechovají jako „sportovci“ – nesnesitelně je ranní nejen skutečná rána, ale i ostřejší slovo. Sebemenší posměšek berou jako výraz nepřátelství a i dospělí muži se klidně rozpláčou, jsou-li z něčeho nespravedlivě obviněni.“ „O znásilnění nevědí Arapešové nic kromě toho, že to je nepříjemný zvyk společenství Nugumů, žijícího jihovýchodně od nich.“
Obecně tvrdí naše antropoložka o agresivitě Arapešů toto: „Není tu místo pro válčení, pro silné vůdcovství, pro projevy statečnosti a síly jednotlivců – s těmito lidmi se jedná téměř jako s blázny.“
Stejně tak John Molyneux píše v knize „The point is to change it!“, že v průběhu historie žili lidé v mnoha typech rodin jako rozšířená rodina (nukleární rodina plus širší příbuzenstvo), polygynie (jeden muž, mnoho žen), polyandrie (jedna žena, mnoho mužů) či volnější vztahy. Zmiňuje, že mezi Nayary v Kerale v jihozápadní Indii měla žena jednoho formálního manžela, ale mohla udržovat sexuální vztahy až s 12 „milovníky“ nebo přechodnými manžely. Stejně tak byla polyandrie praktikována v Tibetu až do okupace Číňany v letech 1950-1951, kdy byla zakázána. Vidíme tedy, že lidská přirozenost se jako všechno na světě stále mění.
Judith Orr poznamenává, že nové výzkumy publikované v roce 2015, založené na studiu příbuzenských vztahů lovečsko-sběračských populací v Kongu a na Filipínách, zajišťují čerstvé důkazy, které potvrzují náhled, že sexuální rovnost a egalitářství byly rysy před-třídních společností.
Závěr
Abychom plně porozuměli kořenům útlaku, pak první krok je vidět společnost jako totalitu. To znamená nevidět kořeny útlaku v meziosobních vztazích, ale utlačovatelské vztahy odehrávající se v kontextu společnosti útlaku.
Zde bych chtěl zmínit teorii patriarchátu, což je důležité téma, protože, jak tvrdí britská socialistka Lindsey German, tato teorie je snad nejrozšířenější teorií v rámci ženského hnutí dnes (tím je tedy míněn rok 1981, kdy byl článek Theories of Patriarchy napsán, ale výrok dle našeho názoru platí stále). German tvrdí, že myšlenky, že dominance mužů nebo sexismus neexistují jako produkt kapitalismu a budou trvat po konci kapitalismu jsou tak rozšířené, že popření této teorie se setká s naprostým údivem. Tvrdí že, „to nejsou muži, kteří benefitují z útlaku žen, ale kapitál“.
Kritika teorie patriarchátu netvrdí, že není nutné bojovat proti sexismu jednotlivých mužů tady a teď. Je to těžké, neboť „útlak žen je nejstarším útlakem a vynořil se při zrození třídní společnosti před 10.000 lety.“ Tato kritika však tvrdí slovy Tonyho Cliffa, že „…boj proti ženskému útlaku je úkolem celé strany, nejenom žen.“, přičemž, jak poznamenávají Aruzza, Bhattacharya a Fraser v knize Feminismus pro 99 % „…třídní boj zahrnuje i boje týkající se sociální reprodukce: za všeobecnou zdravotní péči a bezplatné školství, za environmentální spravedlnost a přístup k čisté energii, za bydlení a veřejnou dopravu.“ V posledku pak „boj za ženskou emancipaci nemůže být oddělen od boje proti samotné třídní společnosti.“ Na jedné demonstraci (proti nacionalismu 17.11.2016) jsem zahlédl skvělé heslo: „Vzájemnost místo dominance“. Teprve svržením kapitalismu, které není možné bez společného boje žen (a všech utlačovaných genderů) a mužů proti sexismu, se může toto heslo vskutku naplnit.
Použitá literatura:
Aruzza, Bhattacharya, Fraser: Feminismus pro 99 %. Neklid, 2020
Barša, Pavel: Panství člověka a touha ženy – Feminismus mezi psychoanalýzou a poststrukturalismem. Sociologické nakladatelství, Praha, 2002
Beauvoirová, Simone: Druhé pohlaví. Orbis, Praha, 1967
Cliff, Tony: Class struggle & women's liberation. Bookmarks, 1987
Engels, Friedrich: Anti-Dühring. Svoboda, Praha, 1949
Engels, Friedrich: Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu
German, Lindsey: Theories of Patriarchy. International socialist journal, jaro 1981, on-line zde: https://www.marxists.org/history/etol/writers/german/1981/xx/patriarchy.htm
Lenin, V.I.: Co dělat. Svoboda, Praha, 1969. s. 60
Marx, Karl: Ekonomicko-filosofické rukopisy. SNPL, Praha, 1961
Molyneux, John: The point is to change it, Bookmarks. Londýn, 2012
Mead, Margaret: Pohlaví a temperament u tří primitivních společností. SLON, Praha, 2010
Orr, Judith: Marxism & Women`s Liberation. Bookmarks, Londýn, 2015
Renzetti, Claire, Curran, Daniel J.: Ženy, muži a společnost. Karolinum, Praha, 2005
Soukup, Martin: Mýty Margaret Mead, Úvahy o antropologii.Pavel Mervart, Červený Kostelec, 2020
Text byl podpořen Nadací Rosy Luxemburgové