[caption id="attachment_4152" align="alignleft" width="230" caption="Egon Bondy"][/caption]

Egon Bondy (1930-2007) – český básník, prozaik a filosof. Legenda českého undergroundu. Skládal texty skupině Plastic People of the Universe, jejíž perzekuce se stala startovním bodem pro vznik Charty 77. Bondy, který psal po celou dobu normalizace do šuplíku, však stál na pozicích nalevo od ní. Hlásil se k revolučně marxistické pozici, kterou chápal zásadně v opozici vůči minulému režimu. Stejně jako byl ostře kritický vůči předlistopadovému establishmentu, zůstal kritický i vůči novým pánům po listopadu 1989. To se odráží i na proměně jeho vztahu k Václavu Havlovi.

Před listopadem 1989:

Pan Havel je dnes u souzení A mně je bídně k usoužení Kam za třicet let dospěla jsi Vlasti moje kdys plná krásy Pan Havel je dnes u souzení (polovina října 77) Básnické dílo 9

Proč bych měl zaklepat bačkorama pro radost těm oběma establishmentům? Soudruh Štěpán a pan Havel ať si hudou svou melodii na stříkačky a na hubu Monopol je vždycky zhoubný Monopol na moc ještě zhoubnější Monopol na opozici nejzhoubnější. (30.1.1989) Ze sbírky Dvě léta

Po listopadu 1989

Jak jste věřili ve svobodu A zbyla z ní svoboda obchodu t. j. podvodu Zalízt pod vodu a tam utopit byste se měli vy co jste na Václaváku v nadšení vyváděli To co jste chtěli jste dostali: zas vám akorát nasrali A rvát vlasy by si měl pan Havel jak to s váma sválel (20.12.1989) Ze sbírky Dvě léta

Největší potěšení mám z projevů pana prezidenta Mladí kteří jsou jako vždy přesvědčení že nad jejich rozum není za skutečnost považují své chtění

A sami nevědí jak čas je změní brzo jim zablokujou jejich snění shnilý plod bude probuzení z elánu který končí v znechucení

Protože kapitalismus budoucnost není budou zas znova namydlení lumpům pro pobavení Výkon a spotřeba – to jediné se cení Ve světě v němž sněj o uplatnění a kdo nevěří na to omámení moc brzo zjistí že už člověkem není

Je jen nástrojem k upotřebení chtěl by vydělat – ale nevydělá jmění Věřil že dojde lidského uplatnění a život bez života na něj zuby cení

(říjen 1990) Ze sbírky Dvě léta

Po mnoho let jsem stále psal že nám vládnou zločinci a vrazi leč čeho jsem se dočkal to jsem nečekal vlády prezidenta národní zkázy (říjen  1990) Ze sbírky dvě léta

Jak prudce stouplo pivo do hlavy! Snad vychcání to napraví?

Šel jsem a vychcal – ale jaký žal Oblouzen jsem být nepřestal

Bádám po původu oblouzení – Tu slyším jakéhosi hlasu chvění:

ona z rozhlasu naše hlava státu pomazaná o lásce a pravdě vykládá tu (listopad 1990) Ze sbírky Dvě léta

Sláva ministrovi a jeho prezidentovi! Konečně nemažu chleba máslem a zbavím se cholesterolu Nesladím a ujdu obezitě Bál jsem se že se budu přecpávat uhlovodany – zaplať pánbůh nudle taky zdražily třikrát Z mléka už nedostanu rakovinu tím méně z kachny žlučníkovou koliku A v hospodě – v hospodě konečně mám opět desítku – sen mého mládí

Mně osobně trochu vadí že se patrně za nějaký čas nedostanu ani do biografu ale zato údy pocvičím chozením pěšky Knihy číst nemusím stačí mi televize a že je v cizích jazycích rozšíří můj duševní obzor A noviny tedy taky nemusím kupovat jen Respekt a pro děti Nezávislou erotickou iniciativu Až se sestěhujeme s babičkou a s dětmi a pravnoučaty do jednoho bytu budeme mít příjemné intimní prostředí v němž občas společné prohlížení magazínu LEO spolu s hovory s Lán nás naplní potřebným vnitřním teplem při zavřeném ústředním topení

V očekávání propuštění z práce se nepředřu Spoléhám na to že v srdci Evropy nám polívku dají a sušené mlíko pošlou a na moc víc si stejně nevydělám

Budeme se těšit pohledem na výklady obchodů a na krásně oblečené pány a dámy což podpoří naše estetické cítění

Bude to trvat dvacet let – no možná i míň protože čas dějin jaksi prudce spěchá Pro lidský život je dvacet let na první pohled dlouhá Doba Snad – ale nedá se nic dělat – lidem trochu dlouho trvá než se přesvědčí V každém případě my přežijeme Jak? Dostávajíce rozum O vládnoucích se nedá říci ani jedno ani druhé

(začátek ledna 1991) Ze sbírky Dvě léta

Jak jdou týdny a měsíce Začalo si už více lidí než jen já všímat Že naše slavné osvobození Nepodnítilo zatím ani jedno básnické slovo Náš prezident je umělec Nic mu to neříká?

(14.10.1991) Ze sbírky Ples upírů

V rodném městě jako v cizím dlím Jsem živ z pronajímání vlastní postele A tak přespávám v cizím bytě Tedy stále více a směleji vpřed K budování kapitalismu v naší vlasti Když se tento pokyn týkal socialismu všem nám byl k posměchu Na záchodě v Univerzitní knihovně je dnes úřední nápis: „Když záchod nesplachuje použijte kbelíku a štětky“ Někdo pod tím rukou připsal „Havle, tví studenti tě zdraví“

(20.7.1993) Ze sbírky Ples upírů

Za třičtvrtě hodiny přestane existovat stát v němž jsem se narodil a žil Lůza z celého světa se sjela to uvidět A s českými japíky a veksláky to oslavuje Hanba ve svých smradlavých hadrech přisedla teď k opulentní tabuli Václava Havla a Václava Klause aby se mlčky dívala Není z těch strašidel jež lze utopit v lahvích šampaňského Posedí a odejde ale zanechá na jejich tváři otisk své ruky

(31.12.1992; 23,15 hodin) Ze sbírky Ples upírů