[caption id="attachment_4591" align="alignleft" width="300" caption="Dynastie diktátorů: Kim Ir-sen, Kim Čong-il, Kim Čong-un. (Zdroj:aktualne.centrum.cz)"][/caption]

Kámen na krku

Při četbě zpráv z českých zpravodajských portálů nevěří občas člověk vlastním očím. Naneštěstí to nevylepšují ani některá široce medializovaná prohlášení z levicového prostředí. V poslední době se jednalo hlavně o dvě události: letáková akce Svazu mladých komunistů Československa (dále SMKČ) zaměřená proti Václavu Havlovi a kondolenční dopis do KLDR zaslaný Vojtěchem Filipem.

Tyto postoje mohou být velkou zátěží pro levici – bývají často generalizovány a ztotožňovány s levicovým přístupem obecně. Už jen proto je důležité je odmítnout. Navíc zajímavější než prohlášení samé, mohou být okolnosti jejich vzniku.

SMKČ a Euportál

Trapné a nevkusné výkřiky (stručná hesla s mottem „národe oslavuj“), které rychle po Havlově smrti vydalo na svých stránkách SMKČ, zapadají do podobně nejapného profilu této organizace (kdo viděl film „Kupředu levá, kupředu pravá“, ví o čem mluvím) a v podstatě by ani nestály za zmínku, nebýt dvou okolností.

Tou první je prohlášení, které vyšlo na ostře pravicovém webu Euportál a které již titulkem „Největší škůdce polistopadového vývoje Václav Havel zemřel“ bylo od toho komsomolského jen stěží rozlišitelné. Tato podobnost však není náhodná: SMKČ i Euportál jsou hrubě nacionalistické a konzervativní a právě tyto jejich vlastnosti byly pro postoj k Václavu Havlovi důležitější než proklamovaná levicovost u SMKČ. Když médii proběhla další vlna antikomunismu, byla zcela mylná, výkřiky SMKČ nebyly v nejmenším komunistické, ba ani levicové.

Od letáků i od samotné SKMČ se naopak rychle distancovala KSČM, a to jak tiskovou zprávou, tak např. prohlášením Zdeňka Miloty v Haló novinách. „KSČM byla »zásluhou« SMKČ postavena do velmi nepříznivého světla, jako by ignorovala běžné zásady slušného chování a etiky. Ale důležité je právě to, že z neetického chování byli obecně viněni mladí komunisté […] vinou několika jedinců ze SMKČ padl stín na všechny mladé lidi spojené s KSČM“, napsal Milota.

KSČM se od této skupiny distancuje i dlouhodoběji. Došlo k její vystěhování z prostor v hlavním sídle KSČM, texty jejích členů přestaly vycházet v Haló novinách a naopak byla založena Komise mládeže jako její protiváha. Milota tudíž může mít pravdu v tom, že blíže než ke KSČM má SMKČ ke Štěpánově KSČ.

Druhou okolností je okamžité zvažování trestnosti a zablokování webu SMKČ. Hloupost, ani ve větším než malém množství, trestná není. A pokud k zablokování stránek došlo kvůli postupu webového providera (a nešlo třeba o čin hackera, který by se dal pochopit; asi měsíční odstávka webu tomu však nenapovídá), je nutné i toto jednání odsoudit. Zablokování je také trapné ve chvíli, kdy běžně fungují stránky nacistických skupin a internet je zamořen hrubozrnným protirómským rasismem (příkladem může být již zmíněný Euportál... místy opravdu drsné čtení). Zablokování stránek tak spíše ukazuje na zvláštní posunutí hodnot ve společnosti.

Kondolence do KLDR

Podobnou zátěží pro levici je kondolence Vojtěcha Filipa k úmrtí Kim Čong-ila. Samotný fakt, že dědičná vláda rodiny Kimů (což je samo o sobě naprostá výjimka: v zemích východního bloku k vytvoření dědičné vlády nedošlo ani v době nejtvrdšího stalinismu) je utlačovatelská a diktátorská, ještě nevylučuje, že formální kondolence může být prostě součástí bontonu. Filipovi obhájci proto upozorňují, že minutu ticha drželo i OSN a KLDR má v Česku své diplomatické zastoupení. To by však jeho kondolence nesměla obecný diplomatický tón hodně překročit. Řeči o tom, jak se Kim obětoval, by byly úsměvné, kdyby situace v Koreji nebyla tak tragická. A ocenit jeho snahu o sjednocení korejského poloostrova mírovou cestou vyžaduje už značnou zaslepenost.

V tomto případě je však ještě důležitější kontext dopisu. Ten byl poslán jménem Vojtěcha Filipa a původně ho zveřejnila severokorejská tisková agentura, na internetových stránkách KSČM se vůbec neobjevil. Myslím, že neveřejná povaha tohoto textu ukazuje na jeho další funkci – šlo o záležitost zaměřenou dovnitř strany.

KSČM jako taková vystupuje jako standardní parlamentní strana konzervativně levicového zaměření. Hraje důležitou roli při hlasování o řadě sociálních zákonů (případně při snaze zabránit jejich omezování), lze s ní počítat v odporu proti různým vojenským intervencím a projektům (jako byl např. radar).

Naopak nutno počítat s nacionalismem a politickým konzervatismem, asistence při volbě Václava Klause prezidentem není v tomto ohledu v rozporu s politikou strany. Toto politické směřování KSČM si určitě zaslouží kritiku. Není to však nic, co by nebylo plně v hranicích parlamentní demokracie.

Značné části strany tohle však nestačí. Tato část strany je poměrně početná, jen zřídka se však zviditelní. Nedávná veřejná kritika sjezdových materiálů a napadení Vojtěcha Filipa za „revizionismus“ je jedním z mála příkladů. Navíc i přes svou početnost má jen minimální vliv na formování stranické politiky. Za to je jim tolerováno jednání, ke kterému se KSČM jako celek nehlásí – návštěvy Gottwaldova hrobu, spolupráce (spíše na místní úrovni) s KSM i SMKČ, vydávání a šíření tiskovin (např. časopis Dialog), pořádání setkání a konferencí na půdě strany (jedná se jen o menšinu akcí, některé konference KSČM naopak stojí za vyzdvihnutí – např. Vratimovský seminář).

Myslím, že kondolenční dopis spadal právě do této kategorie. KSČM tedy neukázala svou pravou podobu, jak tvrdí antikomunisté. I přes to, že nese podpis jejího předsedy, myslím, že dopis vyjadřuje spíše názory těch, kteří politiku KSČM neurčují.

Nekonečný příběh

Projevů, od kterých by bylo možné se distancovat, je samozřejmě víc. Zvláště SMKČ přichází stále s novými... a článek by asi nebyl nikdy dopsán. V době, kdy byl článek dopisován, otiskli na svých stránkách text pan Mináře převzatý z časopisu Dialog. Tvrdý protiromský rasismus, homofobie, antisemitismus – tím vším se článek hemží a to všechno je třeba jasně odsoudit. Ano, polemiku s ním sice vedli i někteří členové SMKČ, ovšem příliš věci nepomohli.

Mnohem důležitější je debata o charakteru a politice KSČM. Zajímavá diskuze proběhla nedávno na stránkách Deníku Referendum, přesto tomuto tématu zůstává levice ještě hodně dlužna. To se může stát výrazným politickým problémem i v souvislosti s blížícími se volbami.

Jan Růžička