{mosimage}Jeden z transparentů, které se v sobotu vznášely nad desítkami tisíc „alterglobalistů“ v Rostocku, vyzýval: Bush na Guantánamo! Chyba, Bush letěl do Evropy. Guantánamo je daleko. I středeční sebevražda jednoho z 340 tam dosud zadržovaných „nepřátelských bojovníků“. Nejsou však Evropě tak vzdálena slova, jimiž guantánamskou -jistě marginální - událost vysvětlila Amnesty International: „Ti lidé jsou drženi v izolaci, bez jakékoliv jistoty o své budoucnosti.“ Pokud totiž jde o americký „štít“ protiraketové obrany (radar v česku, rakety v Polsku), je tady veřejnost izolována od důležitých informací. A žádnou jistotu o budoucnosti nemá.

Možná proto se menší část našich občanů - nejen u příležitosti dnešního příjezdu George Bushe do Prahy - uchyluje ke zvláštní formě jakési „pozitivní sebevraždy“: otázky nahrazuje vírou, ba zápalem. A jistě podpoří celebrity naší kulturní a politické scény, které se chystají Bushe přivítat na pražské manifestaci nazvané „Děkujeme, Ameriko“.
Je smutné sledovat, jak odvádějí pozornost od podstatných souvislostí přetřásáním okrajových, leč populárních problémů (americká víza). Jak bagatelizují „dupání ruského medvěda“ coby dovnitř zaměřenou Putinovu propagandu (včera tak v čT znovu učinil premiér Topolánek). Jak ruský jaderný potenciál klidně označují za hromadu šrotu - aby se vzápětí bili v prsa, že před vnější ruskou hrozbou nikdy neustoupí. Natož před vlastními občany, kteří základnu odmítají a v řadě brdských obcí již v referendech odmítli.
Slyšíme pořád o heroismu boje Dobra se Zlem a „obraně svobody“ (znovu včera Topolánek). Nebo o tom, že jsme vlastně protiraketovým předvojem celé Evropy a Severoatlantické aliance, jejíž myšlenkově „pomalejší“ členové stejně budou muset držet ústa i krok s americkou národní obranou.
Snad nejsmutnější je „kritika“ radaru z úst expremiéra Zemana, jenž má pozvánku na slavnostní oběd s Bushem v kapse: „řekl jsem, že považuji preventivní útok na írán za efektivnější než radarovou základnu,“ uvedl. Jen pár hodin poté, co předseda MAAE Muhammad Baradej prohlásil, že krizi s íránem nelze řešit vojensky. A ty, kteří to navrhují, označil za „nové šílence“.
Vládní - ale i někteří opoziční -politici nechápou anebo zamlčují, za co jsou odhodláni nést spoluzodpovědnost: že existuje úzký vztah mezi obranným štítem a novou strategií USA, které po roce 2001 zahájily rychlý přechod od koncepcí „zadržování“ a „odstrašení“ potenciálních nepřátel k budování dokonalé americké pevnosti v podobě jakéhosi „útočného tanku“. Tanku, jenž si volí směr hlavního úderu svobodně, dle svého uvážení.
Pokud v Praze - a v Evropě vůbec - neuslyší Bush „ne“, Putin sotva kdy pošle deset jaderných pum na Brdy a z ponorek stěží „odrovná“ Polsko. Stane se tohle: rozdíl mezi preemptivní (předstihující) a preventivní (odvracející) válkou bude se dále stírat až k úplnému rozvalu mezinárodního práva.
Každý útok USA a Západu na kohokoliv vytvoří vyviňující precedens pro aktéry dalších konfrontací (Pákistán-Indie, čína-Tchajwan atd.) „Darebácké státy“ a jejich představitelé chopí se tím spíš hesla: „Všechno je ztraceno, a tím i - dovoleno.“ Všechny zodpovědné „normální státy“ urychlí zbrojení. Přibude „Iráků“, teroru a nejistoty. Děkujeme, Bushova Ameriko!

Martin Hekrdla, článek vyšel 4.6.2007 v denníku Právo