Je po třetím kole druhé volby prezidenta. Výsledky ještě nejsou zveřejněny, ale ODS už slaví. Ví, že prezidentem byl zvolen Václav Klaus. Jiří Paroubek pogratuluje staronovému prezidentovi a jde do předsálí španělského sálu, které je neustále plné novinářů. Tam svede všechno na Vojtěcha Filipa a o Evženu Snítilém neřekne ani slovo. "Dokud bude v čele komunistické strany Vojtěch Filip, těžko si dokáži představit, že s KSČM budeme spolupracovat", řekne tehdy Paroubek. Hlavní jádro sporu bylo v tom, že KSČM odmítala volit švejnara ve třetích kolech a že do  druhé volby přislíbila podporu Janě Bobošíkové. Tím se rozložila domnělá anti-klausovská koalice.

Vzpomeňme si na situaci po první volbě. V prvním kole první volby získává Jan švejnar 138 hlasů (víc už nikdy nedostal) a  Václav Klaus dostává 139 hlasů. Nehlasují – Václav Exner (KSČM), Evžen Snítilý (tehdy v ČSSD), Jana Juřenčáková (SNK, od druhého kola volila Klause) a Karel Barták (KDU-ČSL). Jan švejnar mohl vyhrát za předpokladu, že pro něj Exner, Snítilý a Barták zvednou ve třetím kole ruku. Snítilý, Barták ani nikdo z KSČM však pro něj v třetím kole nehlasovali.

Komunistická strana se tedy zachovala přesně tak, jak řekla a v pondělí navrhla svoji vlastní kandidátku Janu Bobošíkovou. Motivace k danému kroku je asi nejvíce patrná v odpovědi Vojtěcha Filipa na online chatu (http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=522399), který se konal po druhé prezidentské volbě: „Myslím, že podstatou naší politické práce je jednota slov a činů. My jsme jasně řekli, že pan Jan švejnar není naším kandidátem a pokud nedáváme v první volbě žádného svého kandidáta, jsme ochotni ho podpořit pouze v prvém a druhém kole. Prostě se držíme jednoty slov a činů. A od října jsem to říkali jak ČSSD, tak zeleným, tak profesoru švejnarovi. Považuji za chybu, že ČSSD nevybrala jiného vhodného kandidáta z řad českých občanů; a pokud jde o hádku s ČSSD, my nejsme "B" tým ČSSD, my jsem samostatná politická strana a jako taková máme vlastní politický program, kterého se držíme. Můžeme tedy hlasovat společně jen v případě společného zájmu. A pan švejnar, a nakonec ani Strana zelených, neslíbili, že se postaví proti výstavbě radarové základny v ČR, a to v tomto volebním období je kardinální otázka našich voličů a naší strany“. Z této odpovědi pro mě vyplývá, že navržení Jany Bobošíkové mělo sloužit k tomu, aby KSČM upevnila svoji stranickou suverenitu a dokázala, že je partnerem, se kterým se musí jednat. Upevňování stranické identity a nezávislosti je něco, co Filipovi pomůže obhájit své předsednické místo.

Ovšem nedokázala to KSČM už v první volbě? Neukázala ČSSD, že není ochotna zvolit  prezidentem Jana švejnara? Já osobně považuji postup KSČM v první volbě za velmi dobrý, ale kandidatura Jany Bobošíkové mi připadala jako špatná póza. Voliči ani sympatizanti KSČM tento tah nepochopili a v jejich očích straně uškodil. Nemyslím si však, že to znamenalo zvolení Klause, protože se domnívám, že v té době bylo o tom již rozhodnuto a postoje žádného politického uskupení se nijak nezměnily. Poslanec Evžen Snítilý se projevoval podezřele už v první volbě a ČSSD už jistě věděla, že je buď podplacen, nebo vydírán. Jiří Paroubek nechtěl znovu rozvířit vody uvnitř stany a tak svedl všechno na Filipa.

Bude velmi zajímavé sledovat, jak a zda zatřese prezidentská volba situací v koalici, a uvnitř ODS a KSČM. Členové KDU-ČSL mluvili po volbě o silném tlaku ze strany Mirka Topolánka, který nyní skutečně podmiňuje vstup Čunka do vlády závazkem o poslušnosti. Bémovo křídlo v ODS je sice spokojeno se zvolením Klause, ovšem určitě nezapomene na na incident z předvečera druhé volby, kdy Topolánek vyhodil Béma z vyjednávacího týmu. Bém se po volbě také tvrdě pustil do Zelených a vyčítal jim zradu (s tímto názorem není zdaleka sám). Vojtěch Filip se nyní musí snažit urovnat  svoje rozepře s Jiřím Paroubkem (ať jsou čistě mediální či nikoliv), protože jinak mu hrozí, že nebude znovu zvolen za předsedu strany.  

Dle mého nemůže být sporu o tom, že ODS prosadila svého kandidáta za pomoci korupce a zastrašování. Levice prohrála kvůli nejednotě. Levicové parlamentární strany by si měly uvědomit, že společně tvoří anti-pravicový blok, jsou rovnocennými partnery a nepřísluší jim zasahovat do chodu druhé strany. Každá má rozdílný program, ale dokud nejsou u vlády, mohou “pouze“ odrážet asociální politiku pravicových stran. Bez jednoty levice nastanou koalici pravé hody.