Vření v Mexiku: povstání nebo občanská válka?

{mosimage}Subcomandante Marcos minulý měsíc řekl, že se Mexiko nachází „v předvečer povstání nebo občanské války.“ Marcos a jeho zapatisté pokračují v „jiné kampani“, kterou zahájili loňského roku. Kromě toho Andres Manuel Lopez Obrador, kandidát Strany demokratické revoluce (Partido de la Revolucion Democratica) v letošních červnových prezidentských volbách, důrazně prohlásil, že tyto volby byly zfalšovány. Mezi lidmi má obrovskou podporu. Odmítl uznat Felipe Calderona, který složil 1. prosince přísahu, a vytvořil vlastní konkurenční strukturu, „legitimní vládu“ s úřady, kabinetem a představiteli v každém regionu. Mezitím se stávka učitelů, která propukla začátkem roku v Oaxace, proměnila ve všeobecné antikapitalistické povstání, jež vzalo do svých rukou správu města. K tomu byla vytvořena struktura, která si dala název Lidové shromáždění národů Oaxacy (španělsky APPO) a jako minimum požadovala odvolání guvernéra stejnojmenného státu, člena dřívější vládnoucí strany PRI, jistého Ulissese Ruize. Pak ale zasáhly jednotky státní a federální policie, povstání bylo potlačeno a vůdcové APPO zatčeni.

Jak se blízký soused Spojených států dostal do bodu, v němž je jeho vláda aktivně a důrazně zpochybňována jako nelegitimní, kde lidé debatují o tom, zda zákonný prezident opravdu vydrží po celé šestileté funkční období, a kde tím končí osmdesátileté období relativní politické stability? Chceme-li vysvětlit toto vření, musíme vzít v úvahu současně tři prvky: 500 let útlaku domorodého mexického obyvatelstva, úpadek politických institucí vzniklých v Mexiku ve 20. století a dopady Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA) na základní sociální jistoty obyvatel.

Mexiko je zemí bílých kolonistů, v níž většinu obyvatelstva tvoří domorodé indiánské populace a takzvaní míšenci. Jejich početní převaha je významným faktorem zvláště proto, že rasová a etnická stratifikace se po velmi dlouhou dobu skoro nemění a rozdíly v životní úrovni jsou propastné. Nejnovějším politickým důsledkem tohoto napětí v základech společnosti bylo vystoupení zapatistů (Ejercito Zapatista de Liberacion Nacional) ve státě Chiapas v roce 1994. Zapatisté se prosadili jako trvalá a smysluplná politická síla, která svou „jinou kampaní“ začala ovlivňovat celou zemi. „Jiná kampaň“ neusiluje o vítězství ve volbách ani o převzetí současného mexického státu. Jejím cílem je zmocňování místních komunit a nejrůznějších utlačovaných skupin (žen, rolníků a dělníků, gayů) v boji proti kapitalismu a imperialismu – v Mexiku a na celém světě.

Pak je tu druhá fronta – formální politická aréna vytvořená po Mexické revoluci roku 1910. Po nejistých začátcích se v Mexiku ustálil režim jedné strany pod praporem PRI, Institucionální revoluční strany (Partido Revolucionaria Institucional). Tato strana byla nejrevolučnější v 30. letech minulého století za prezidenta Lazara Cardenase, který znárodnil ropný průmysl a provedl reformu zemědělství. S podporou státu vznikala komunální zemědělská hospodářství nazývaná ejidos. Po roce 1940 však PRI opustila Cardenasovu cestu, stávala se stále byrokratičtější, konzervativnější a zkorumpovanější. Původně byla jejím jediným protivníkem pravicová, podnikatelům nakloněná a o katolicismus se opírající strana s názvem Partido Accion Nacional (PAN).

V 80. letech se od PRI odštěpilo levicové křídlo, z něhož vznikla Strana demokratické revoluce. Roku 1988 za tuto novou stranu kandidoval na úřad prezidenta Cardenasův syn Cuahtemos Cardenas. Podle všeobecného přesvědčení PRI volby zfalšovala, ale Strana demokratické revoluce se proti této potupě nepostavila. V roce 2000 pak vyhrál volby kandidát PAN Vicente Fox. PRI byla konečně zbavena prezidentské moci a tím začal její rychlý politický úpadek. Když byl ve volbách roku 2006 kandidát Strany demokratické revoluce Lopez Obrador prohlášen za poraženého, nevytratil se pasivně jako Cuahtemoc Cardenas roku 1988. Naopak začal aktivně usilovat o delegitimizaci údajného vítězství svého protivníka.

Zapatisté a přívrženci Lopeze Obradora představují dvě křídla mexické lidové opozice. Mají rozdílné strategie a v současnosti nepostupují jednotně. Ovšem APPO v Oaxace je typem politické síly, která by mohla tato dvě křídla sblížit. Obě APPO podporují, přičemž APPO je ve vztahu k nim zcela autonomní. Je možné, že v blízké budoucnosti vznikne řada dalších APPO.

Posledním důležitým prvkem celkového obrazu je NAFTA. Mexickým horním vrstvám jde NAFTA k duhu, ovšem nižší vrstvy jsou na tom hůře než kdykoli předtím. Jedním z mnoha důsledků je samozřejmě vzrůst přeshraniční migrace do Spojených států, který způsobuje konflikty uvnitř USA – mezi novým „nativistickým“ protiimigračním hnutím a vyburcovaným latinoamerickým voličstvem. Pokud zažije světoekonomika v následujícím roce nebo dvou další pokles, může legální vláda Mexika přijít o značnou část příjmů a pak bude obtížněji zvládat nadcházející bouři. A zmíněné dvojí vření – v Mexiku a ve Spojených státech – může spojit své síly.

„Bublej, bublej ze všech sil/Ohni hoř a kotli bublej“, zpívají čarodějnice na začátku Macbetha.