{mosimage}V sobotu 20. ledna, jen pár hodin po tom, co jeho vláda dostal v parlamentu důvěru, oznámil premiér Topolánek na mimořádné tiskové konferenci, že Spojené státy americké oficiálně požádali českou republiku o umístění radarové základny na jejím území. Těžko říct, zda si sobotu dopoledne vybrali zastánci vybudování základny záměrně, či nikoliv.

Co se dá říci s jistotou je to, že naše odpověď byla pohotová. Na neděli 21. ledna svolala Iniciativa Ne základnám demonstraci pod názvem ,,Nechceme ani rakety ani radar“. I přes fakt, že na rozšíření zprávy o chystané demonstraci bylo jeden a čtvrt dne, přišlo večer na Václavské náměstí na 300 lidí.1 řada z nich neskrývala své rozhořčení. ,,Topolánku odstup,“ vykřikl jeden z demonstrantů během hlavního projevu. Dnes máme za sebou další demonstraci 29.1. na Václavském náměstí, které se zúčastnilo 2000 lidí, další protest v Jincích, kde bylo na 300 lidí a podobné akce budou pokračovat.

Jen radar?

Na konci léta a během podzimu se uvažovalo o vybudování raketové základny v čR. Dnes to má být ,,jen radar“ a rakety mají být v Polsku. Na začátek bychom si měli říci, jak takový radar vypadá. ,,Jde vlastně o poměrně rozsáhlý komplex objektů. Samotný radar bude instalován společně s dalšími prostředky a objekty zabezpečení – vlastní malou elektrárnou, operačními sály, komunikačním střediskem, budovami technického vybavení a zázemím pro obsluhu a další. Jen samotný radar zabere plochu 150 x 150 metrů. Vlastní radar spočívá na pojezdovém mechanismu, uloženém na železobetonové základně výšky asi dvou pater, nad ní je radioprůzračná kopule. Jeho tvar lze přirovnat ke sportovnímu horkovzdušnému balónu, jen s tím rozdílem, že je vysoký asi jako šestipatrový dům. Za ostře hlídaným a zabezpečeným prostorem mají být ještě další dvě pásma tzv. vnitřních bezpečnostních zón, vybavená detektory pohyblivých objektů a kamerovým systémem (jejich plocha je závislá na okolním prostředí). Celková zastavěná plocha se odhaduje na přibližně 7 hektarů. Obsluhu a provoz má zajišťovat přibližně 30 až 60 vojenských a civilních specialistů, včetně dalšího zabezpečujícího personálu a ostrahy může celkový počet osob v objektu dosáhnout až 200,“2 říká Stanislav Kautský, bývalý analytik odboru komunikačních strategií a služeb Armády čR.

Tento radar je součástí Národní protiraketové obrany USA a to dokonce jednou z jeho nejvýznamnějších komponentů, neboť právě on zajišťuje přesné navedení antirakety na cíl.

Stanislav Kautský dodává: ,,Žádný srovnatelný radar na našem území zatím není, neměl by ani žádné opodstatnění.“3

Jak je vidět, radar se nedá od raketové základny oddělovat ani technicky, ani politicky. Proto pořád platí, že pokud by takové zařízení na území čR vyrostlo, automaticky se stáváme první linií americké zahraniční politiky.

Prestiž?

Prestiž, která je v souvislosti s radarem pro vládu čR hlavním argumentem, je více než pochybná. Na to, co se děje na americké věznici v Guantánamu, upozornila v poslední době také Amnesty International (viz. zpráva o jejím happeningu v minulém čísle Solidarity). O důsledcích, které má tažení ,,proti terorismu“ ani nemluvě.

23. ledna letošního roku zveřejnila britská agentura BBC výsledky své každoroční mezinárodní ankety o věhlasu Spojených států ve světě. 26 tisíc respondentů z 25 zemí světa odpovědělo na otázky BBC4. 

Podíl těch, kteří považují roli USA ve světě za pozitivní, klesl z 40% před dvěmi roky na 29%. 49% respondentů naopak vidí úlohu USA v dnešním světě převážně záporně.

Z této prestiži si chtějí čeští koaliční politici ukrojit svůj podíl? 

Výhodný obchod pro koho?

Mezi vládními představiteli často panuje také shoda o tom, že takový radar může mít své ekonomické výhody. Více než komicky působí vyjádření předešed KDU-čSL Jiřího čunka o tom, že 200 vojáků něco sní a něco protopí. Zda-li by se v této souvislosti pochvalně o okupačních vojácích z r. 1968?

Na celém projektu vydělají hlavně zbrojařské koncerny a další nadnárodní firmy. Ať už to budou výrobci protiraketového systému samotného Raytheon či Boeing nebo potažmo dodavatelé pro Rusko a čínu, peníze se musí točit.

Obrana?

Reakce na dlouhodobé porušování Smlouvy o omezení systémů protiraketové obrany (ABM Treaty) ze strany USA je i nedávná dohoda mezi Indií a Ruskem o společném vývoji a výrobě motorů pro tryskové stíhačky a o dodávkách zbraní.

Argumenty zastánců základen jsou buď naprosto neuspokojivé nebo vysloveně lživé. Výjimkou není ani ,,nová, vysvětlovací“ brožura Ministerstva obrany.5 "Protiraketovou obranu (Missile Defense, MD) je nutné chápat jako systém konkrétních obranných opatření - reakci na skutečnou hrozbu", píše se v úvodu. Jenže co vlastně "konkrétní obranné opatření" znamená? Je jím myšlen vývoj protizbraně proti nějaké konkrétní zbrani? Ale Američané přece vyvíjejí mnohavrstevný, komplikovaný protiraketový deštník "proti všemu", plánuje se i umístění zbraní v kosmickém prostoru. A skutečné hrozby? V současnosti existují jen dva státy, které mají schopnost a teoreticky i zájem ohrožovat území USA mezikontinentálními raketami - Rusko a čína. Američané však tvrdí, že proti nim si deštník nepořizují. Pokud tomu máme věřit, výstavba Maginotovy linie na obloze je tedy štědře financována nikoliv kvůli skutečné hrozbě, ale kvůli hrozbě v budoucnosti pravděpodobné, technicky myslitelné. Lze si jistě představit, že některá další země získá schopnost vyrábět mezikontinentální rakety nesoucí zbraně hromadného ničení. Pravděpodobnost, že taková země zaútočí na USA s vědomím, že by jí útok byl stonásobně odplacen, je ovšem prakticky nulová.

Nezbývá než doporučit opravdovou studnici analýz k tomuto tématu, které se nalézá na serveru Britských listů (www.blisty.cz). Z těch několika nejobsáhlejších a nejvíce odpovídajících na propagandu sestavuje Iniciativa Ne základnám informační brožuru.6

Hnutí!

Protesty proti radarové základně, která má být vybudována nejspíše v Brdských lesích poblíž Prahy, jsou důležité i z jiného důvodu než že v případě svého úspěchu zasadí významnou ránu současné imperiální americké zahraniční politici.

Protesty proti válce v Iráku začali mít z podnětu SocSol organizační podobu Iniciativy proti válce (IPV). Po dlouhé době to opět byla relativně široká koalice různorodých skupin. IPV a následné protesty proti okupaci Iráku daly dohromady jádro aktivistů, kteří byli schopni v srpnu loňského roku společně začít kampaň proti základnám. V minulosti se okruh aktivistů omezoval na radikální levici. V Iniciativě Ne základnám je tomu poprvé tak, že revoluční levice tvoří menšinu.

Proto mohou mít současné protesty další, dlouhodobější dopad, ať už náš boj dopadne jakkoliv. Na jedné straně se tedy vytváří opravdová akční jednota různorodých skupin a na druhé vzniká vrstva nových, ne vždy mladých, aktivistů. Znovuobjevení tradice angažovanosti, která byla zašlapána stalinismem, může být i největším vítězstvím našeho současného hnutí.

Jan Májíček

1 Foto z demonstrace na http://www.socsol.cz/index.php?option=com_zoom&Itemid=50&catid=11

2 http://www.blisty.cz/art/32600.html

3 Tamtéž

4 http://www.bbc.co.uk/pressoffice/pressreleases/stories/2007/01_january/23/us.shtml

5 http://www.army.cz/files/8539/obsah.pdf

6 Další argumenty proti základnám lze nalézt také v minulých číslech Solidarity