7.prosince bude do českých kin uveden francouzský koprodukční film šťastné a veselé. Film získal ocenění na festivalu v Cannes v roce 2005. A za zhlédnutí rozhodně stojí.

Zuří I. světová válka. Dosud největší masakry v lidských dějinách si vybírají svou daň. Při hromadných útocích umírají stovky a tisíce vojáků během okamžiku. Dělostřelectvo či miny si přijdou také na své. Blíží se zima roku 1914 a s ní i první válečné Vánoce.

Zákopy u jednoho nejmenovaného městečka zažívají nekonečné kolo ofenzív a protiofenzív, které končí vždy jen smrtí dalších a dalších vojáků. Na jedné straně proti sobě stojí skotská a francouzská vojska, na straně druhé Vilémova císařská armáda. Obě strany jsou přesvědčeny, že na druhé straně je nemilosrdný a krutý nepřítel, se kterým není možné mít slitování. On by ho také neměl.  

S příchodem zimy a Vánoc nemají vojáci na válčení ani pomyšlení. Zvlášť o štědrém dnu jsou požadavky na bojovou činnost razantně odmítány. Zpívají se koledy, rozdává se ,,vybranější“ jídlo a pití. Zpočátku zní zpěv izolovaně z jednotlivých zákopů. Na německé straně se nachází také známý tenorista, který byl odveden jako všichni ostatní, aby ,,položil život za svého císaře.“ Na frontě zpívá svým spolubojovníkům, když v tom se ze skotského zákopu ozvou dudy, které mu začnou hrát do rytmu. Co se v prvním okamžiku jeví jako halucinace, se změní ve společný zpěv koled. Vojáci zjišťují, že na ,,druhé straně“ jsou také lidé – unavení, vyčerpaní, zoufalí a toužící být na štědrý den se svými drahými. Zpěv je svede dohromady a naprosto zruší realitu války.

Film, který je natočen podle dobových svědectví, je neuvěřitelně silnou výpovědí o mezilidské solidaritě, která se dokáže projevit i ve vypjaté situaci vojenských zákopů. Hluboká víra v lidskost se tu ukazuje jako niterná vlastnost lidí, jakkoli zkoušených. Ale není to jen výpověď o překonání vzájemného nepřátelství. Film bez jakéhokoliv patosu či zbytečných slov zachycuje i rozdíl mezi obyčejnými vojáky, kteří leží v zákopech a velitelskými štáby, sídlícími v pohodlí týlu fronty. Jsou to dvě války. Jedna skutečná a strašlivá. Německý tenor říká při shledání se svou přítelkyní: ,,Už nikdy nebudu jako dřív.“ Druhá se vede na nakreslených mapách s vlaječkami a je v ní ,,čest padnout za svou vlast.“

šťastné a veselé jsou filmem o boji proti válce způsobem, který znemožňuje jakékoliv zabíjení. Pokud je totiž voják ochoten v osobě ležící v protějším zákopu vidět druhého člověka, přestává jako voják existovat. Překonat válečnou propagandu a ,,sbratřit“ se s nepřítelem je pak čin v pravdě revoluční. Nezbývá než film plně doporučit a popřát silný a velmi inspirativní zážitek.

Michal šimůnek, Jan Májíček