{mosimage}Od 1. září nahradila čR staré pasy za biometrické. Stane se tak i s občanskými průkazy. Má se tak stát v celé EU kvůli nepříznivé bezpečnostní situaci a mnohé státy tak neztratí privilegium pro své občany vycestovat do USA bez víza. Celá událost prolétla tiše novinami a většinou bylo jen zaznamenáno, že obnovení pasu bude dražší. Ale biometrické pasy mají celou řadu dalších důsledků.

Za prvé tato technologie ještě není dostatečně vyspělá. UK Passport Service uvádí 10% chybovost při zkoumání cestujících a celá řada expertů zpochybňují vyspělost technologie: je tady množství chyb a sama technologie může být matena protiprostředky. Navíc vyšlo najevo, že čipy, které obsahují biometrická data nejsou dostatečně zabezpečeny a je možné je číst z dálky a z neoficiálních přístrojů. Výbava čipů není jednotná, každý stát si mohl zvolit jiný typ zařízení, přestože politika EU je jednotná – značný rozpor.

Další výhrady se týkají soukromí a presumpce neviny. Občan, aby vůbec mohl být za občana považován, se musí vzdát plošně svého soukromí: musí poskytnout své tělo státu, který ho zaeviduje. To nejosobnější co máme, náš obličej, tudíž pozbývá ochrany na soukromí, je zkoumáno a dokonce může proti nám vypovídat u soudu. Občan nemá nevybranou: jeho občanství je dokazováno pasem a občanským průkazem. To zcela jasně odporuje Listině základních práv a svobod, která jasně určuje právo na soukromí. Jeho porušení v rámci zákona musí být bráno jako výjimka a patřičně odůvodněno. Biometrické pasy ale plošně vstupují do soukromí jedince, bez odůvodnění a je občanovi vnuceno.

Presumpce neviny je porušena hned dvakrát. Za prvé občan musí dokazovat svým obličejem státní moci svoji nevinu, přestože proti němu nevypovídají žádné závažné skutečnosti. Statní moc ho arbitrárně vyvolá v počítači či na hranicích a občan nemá možnost se bránit proti tak ponižujícímu aktu. Mění se tak role: policie vyvolává občany, kteří nemají možnost nevypovídat, ba sami svým obličejem dokazují svoji nevinu vůči reálným ale i smyšleným obvinění. Dodnes měla policie a státní moc dokazovací povinnost. Soukromí je tak plošně narušeno, celá společnost je kriminalizována, jako bychom byli všichni zločinci. Výjimka se stává pravidlem, role se v soudním sporu obrací a kontrola nás všech se jen umocňuje.

Příklad může být hledání zločince. Kamery snímají osoby, které procházejí letištní halou, a jejich parametry jsou srovnávány s těmi hledaného zločince. Nevědomě každá osoba tak dokazuje, že ona není zločincem a sama policie nevyvíjí žádnou aktivitu. Pokaždé, když se něco stane v naší blízkosti, tak jsme plošně podezříváni. Naše soukromí se tak stává průhledným, obličej se stává jen sérií dat a pozbývá tím svoji lidskost.

Třetí rys tohoto problému je ten propagandistický. Oficiální místa nasadila profil nejmenšího mediálního odporu a reklamy: o biometrických pasech se opravdu mluvilo v drtivé většině jen v souvislosti podražení obnovení pasu a že se z úředníků stanou i profesionální fotografové. Tato diskrétnost je přinejmenším podezřelá: takový skvělý výdobytek bezpečností technologie, revoluční zbraň v boji proti terorismu je odbyta směšnými nicotnými články na 7. straně novin. Navíc tyto články ale vůbec neinformovaly o skvělých možnostech těchto nových nástrojů pro bezpečnost, nezmínilo se, jakou důležitou složkou budou v boji proti zlu, protože neviditelné zlo se usvědčí svým vlastním obličejem. Proč jen takové dětské šeptání? Copak ten věrný a vždy v nebezpečí žijící občan nemá vědět, že teď bude mít nového anděla, který ho bude hlídat? Kdyby se jen přeci někdo ptal na důvod tak brzkého zavedení pasů, dostal by jasnou a zcela originální odpověď: boj proti všemohoucímu terorismu. Pasy nás ochrání proti těm neviditelným nepřátelům, proti zlosynům bez tváře tím, že srovná jejich obličeje s jinými nějaké kartotéce. Jak moudré! Proč ale tato technologie byla vyvíjena už před 11. zářím, tudíž dříve než terorismus schvátil svět, do tehdy žijící v prosperitě a míru (Vzpomínáte si na to? Bylo to někdy?)? Není náhodou terorismus jen pohodlným zaklínadlem? Pravdou je, že tato technologie je zbytečná ve většině případů: buď teroristé jsou známí policii a ta je sleduje (jest-li tak nečiní tak nevykonává svojí práci) nebo jejich identita je neznámá a žádný pas či kartotéka je neodhalí.

Jak je známo, moc má stále větší těžkosti zvládnout kriminalitu chudých vrstev společnosti a kriminalitu každodenní: jsou to krádeže, pouliční nepokoje či výtržnictví na sportovních zápasech. Někdy to dojde tak daleko, že se nepokoje a demonstrace rozrostou do velikosti podobné vzpourám v pařížských předměstích. Je též všeobecně známo, že policie mnohdy pachatele nenajde, či jí chybí přesvědčivé důkazy. Propojení kamerového systému ve velkých městech s centrálními databázemi tak dostanou do rukou značný nástroj. Jenže tento typ kriminality se nevymítí masovým potrestáním zločinců, ale zlepšením životních podmínek a zmenšením sociálních těžkostí. Problém tudíž není kriminalistický ale sociální a lze ho uspokojivě řešit jen sociální cestou. Zahlcené soudy a věznice nevyřeší bídu periférií velkých evropských měst, nevyřeší nezaměstnanost ani ekonomickou nejistotu. A odpověď na novou technologii bude jen větší násilí a bezradnost, protože jedinou možností, jak nebýt potrestán, je skrýt tvář a zlikvidovat svědky, kteří by ji mohli vidět: kamery a kolemjdoucí. Předpokládám tudíž, že nové biometrické občanky a pasy nevyřeší tuto část kriminality, ba naopak zvětší intenzitu jejího násilí.

Jakub Horňáček