Dokonce i do managerského slovníku a mezi „ kouzelná slůvka“ Labouristů se dostal výraz Frederika Taylora „modernizace“.  Jeho studie dala vzniknout dogmatu tzv. taylorismu.

Jde o „evangelium“ výzkumu času a motivace prorůstového výrobního plánu uskutečňovaného managery, kteří nelítostně vymačkávají z lidí více a více výkonu.

Když  Taylor  koncem 19. století vyrukoval s těmito metodami, použil jako příklad vzorového dělníka, řečeného Schmidt, jako základ svého moderního „vědeckého“ řízení.

Schmidt nebylo dělníkovo skutečné jméno. To bylo ve skutečnosti Henry Noll. Taylor mu dal nové jméno, protože prosazoval představu pokorného přistěhovalce. Noll uměl číst a psát a byl by vystudoval střední školu.

Roku 1899 Noll pracoval jako dělník v ocelárně v Bethlehemu, stát Pensylvánie. Taylor věděl, že Noll šetří na stavbu domu a tak mu nabídl prémii, jestliže bude pracovat tak tvrdě, jak jen je to fyzicky možné, zdůraznil. A co víc, nebude odmlouvat.

Pracovník v Bethlehemu normálně obrátil 24 tun surové ocele za desetihodinový den.

Taylor nechal Nolla přeložit 47 tun denně, při 61% platovém navýšení. Taylor toho vlastně využil, aby stanovil novou denní normu, jakožto nástroj ke zvýšení produkce. Výsledkem Taylorova pokusu o modernizaci práce bylo, že se Nollův život ocitl v troskách. Předčasně zestárl a začal pít. Žena ho opustila.

Taylor podezříval dělníky, že promarní příliš mnoho času „zčásti flákáním, napůl makáním napůl kecáním, nebo případně i nicneděláním.“

V roce 1910 dělníci ve zbrojařském závodu vlády USA ve Waterstownu, stát Boston, stávkovali proti upevnění jednoho z nejranějších fíglů vědeckého řízení.

Jeden ze stávkujících vysvětlil, proč:  „Vždycky, když se otočím, hledám muže s hodinkami, který mě kontroluje. Když za někým jdu, měří čas. Když přijdu, měří čas.“

                                                                                            Socialist Worker  27 january 2009
 volně přeložil  Daniel Koval