17.3. 2003 vtrhla armáda USA se spojeneckými vojsky do Iráku pod záminkou odvrácení nebezpečí jaderného zbrojení v Iráku. Operace Iraqui Freedom měla svrhnout totalitní režim Sadama Husajna a nastolit demokracii.

Ve skutečnosti se jednalo o již dlouhou dobu plánovanou akci. Irák byl, hned po Afghánistánu, na tanečním pořádku J.W. Bushe a tak chybělo jen vyzvání k tanci. Přestože Bush vyhlásil své vítězství již dva měsíce po invazi, do současnosti v zemi zemřelo více než 3000 amerických vojáků a 650 tisíc civilistů.

Stažení okupačních vojsk nepodnítilo ani nepotvrzení původní Bushovy záminky bezpečnostními komisaři OSN. Ti v Iráku nenašli po jaderných zbraních ani památku. Jak by také mohli? To ale texaskému kovbojovi nevadí, protože jeho hlavní cíl, zabořit se jednou nohou do naftou nasáklé irácké půdy byl už splněn.

Přestože podpora americké invaze ve světě i v USA značně klesá, americký senát nedávno schválil posílení vojenských sil o dalších 22 tisíc vojáků. Někteří evropští spojenci opustili Bushe již v minulosti (většinou díky tlaku veřejnosti na domácí politiky). Velká Británie se chystá redukovat počet vojáků v průběhu tohoto roku. To ale Bushovi nevadí. Ropa je i dál na východě, například v rozlehlém Iránu, který nese na seznamu darebáckých států číslo tři. A záminka? Stejně vylhaná jako v případě Iráku, ale vzhledem k zaostalosti iránského jaderného výzkumu ještě absurdnější.

Vylhané nebezpečí Iránu slouží dokonce jako záminka pro vybudování protiraketové základny a radaru USA v Polsku a v česku. Dne 17. 3. 2007 se budou konat po celém světě protestní akce na vyjádření nesouhlasu s iráckou okupací a se zahraniční politikou USA. Zapojte se do protestů i Vy a přijďte ….

Helena Franke