Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem odemčená... Prognózy předních představitelů ekonomické sféry zní jistě sluchu nezaměstnaného jako hudba, zvoucí do zahrad rajských: jeho životní úroveň vzroste pravděpodobně až do dnes dosud netušených rozměrů. Neboť, vážení přátelé, česká ekonomika je na vzestupu – zahraniční investice se do čR v uplynulých měsících jen hrnuly a hrubý domácí produkt tak dle propočtů vzrostl o více ne�li čtyři procenta. Inu, opět je vyzýváno bo�stvo moderního věku, Ekonomický Růst. A vládnoucí se sna�í občany prostřednictvím médií přesvědčit, že jedině slepé následování jeho kultu zaručí ono tolik abstraktní „obecné blaho“. čím rychleji poroste „naše“ ekonomika, tím lépe se my všichni budeme mít.

 Nicméně, oprostěme se nyní od tohoto neoliberálním dogmatem zatemněného pohledu a polo�me si otázku: jaké budou skutečné dopady pohybu ekonomiky v zemi na naše životy?

Nejsou pochyby o tom (a ekonomové tento fakt nikterak neskrývají), odkud investice do české ekonomiky proudí. V současné době se jedná takřka výhradně o západní firmy, jež se odkupem starých provozů či výstavbou nových stávají spolutvůrcem českého hrubého domácího produktu. Na první pohled je českému občanovi příliv zahraničního kapitálu pozitivem, neboť nové závody zajistí větší počet lépe placených pracovních míst. Prý.

Avšak příliv zahraničního kapitálu ve svém důsledku počet pracovních míst nutně snižuje, a to ze dvou důvodů. Prvý z nich je více zřejmý – čeští malovýrobci, vystavení konkurenci levnějších a kvalitnějších zahraničních produktů, se rázem stávají pro zákazníky neatraktivními. Dříve či později tak do řad nezaměstnaných upadají nejen oni, ale i jejich – nyní již bývalí – zaměstnanci.

Důvodem druhým je záchranná metoda těchto, v moři zahraničního kapitálu se topících malopodnikatelů. Touto metodou je praktické uplatňování teorie zefektivňování výroby. Co se pod tímto slovním spojením skrývá? Lidé letí na dla�bu, aby zbylí šťastně pře�ivší pracovali na dvojnásobný výkon, v lepším případě (lepším dle teorie efektivity) za ni�ní platy než dříve. A tito se rádi podřídí diktátu firmy, neboť vědí, �e kdo tak neučiní, je odstraněn a klesá do nezaměstnanosti.

Za prvé, zahraniční investice mohou tedy vést k rostoucí nezaměstnanosti, v důsledku krachu mnoha menších firem, k postupné monopolizaci různých odvětví výroby a k výrazně se zostřující konkurenci mezi pracujícími lidmi.

A hlavně, honba za rostoucí ekonomikou zastupuje zájmy kapitálu, nikoliv naše. Majitelé mnoha firem se snaží zaměstnance přesvědčit, že jsou s nimi vlastně na jedné lodi. Ale zároveň je snahou i toho nejvíce lidumilného šéfa – tatínka, aby měl co nejvíce zisku investovaného ve strojích, budovách atd. a že v zájmu firmy je, aby měli zaměstnanci co nejméně na mzdách: firma je pak více konkurenceschopná. O to samé se jedná, když nám nezávislý ekonom (z Patria finance) na čT1 s chutí vysvětluje, že peníze se nesmí „projídat“. Lidé jsou tak nuceni utahovat si opasky i v dobách, kdy ekonomika roste. Kapitalismus vede k růstu pro růst, k akumulaci pro akumulaci.

čísla jsou jen paušalizací nezbytnou k zakrytí skutečného stavu věcí a jeho důsledků. Jaký jež Na výsledky se podívejme na Slovensko, z postkomunistických zemí do té s nejrychleji se rozvíjející ekonomikou.

Alžběta švarcová